Další příklad jak elita v průběhu historie páchala terorismus pro záminku k vytvoření nepřítele a ohradit tak lidstvo do agendy tyranie.
Římský císař Dioklecián se dostal k moci v roce 284 n.l. Byl to vojenský generál s represivním pohrdáním k „subjektům“. Dioklecián přistupoval k politice jako generál, který velí armádě rozdáváním příkazů a očekával jejich plnění. Veřil, že jedině tvrdé restrikce občanských svobod mohou přivést impérium k fungujícímu pořádku. V roce 301 n. l. po ukončení bojů s Germány a Perskou říší, Dioklecián potřeboval nového nepřítele k obhajobě jeho tyranské nadvlády. V tu samou dobu císař prohlásil, že hospodářství je neudržitelné a uplatnil na občany obrovské daně. Postupně se tak vyhrotili nepokoje proti ekonomické politice Diokleciána. Císař potřeboval nového nepřítele k znovu nabití podpory pro jeho rádoby otroky. Po dřívějším úspěšném podrobení Manicheistů, otočil Dioklecián pozornost na Křesťany a jeho palec mířil dolů. Navzdory tomu, že patnáct let jeho vlády je totálně ignoroval. Na území impéria, křesťané činili asi jedno procento obyvatel – jejich procento se zdvojnásobilo během padesáti let. Dva králové byli konvertování: král říše Osroéné na území Asyire a král Arménie. V římské armádě byli i čelni křesťanské víry a pracovali jako civilní služebnictvo v místní vládě a nebo na nízkých vojenských pozicích císařství. Dioklecián tak měl v hledáčku potencionální obětní beránky.
Na podzim roku 302 n.l. Dioklecián navštívil město Antioch v dnešní Sýrii na oficiální návštěvu. Předtím samozřejmě díky této návštěve musela proběhnout tradiční pohanský ritál obětování. Ale tentokráte se naskytl problém. Když započal tento krve tekoucí rituál, ozvaly se kritické hlasy ze strany křesťanů. Mnoho z nich vytvořilo kříže, aby se tak ochránili před vlivem zla této obětiny. Mezi nejodvážnějšími křesťany byl jménem Romanus. Dioklecián zuřil. „..na počátku, když Dioklecián obětovával na veřejnosti, hlavní věštec oznámil, že nemůže číst z oběti budoucnost, protože mu v tom brání nepřátelský vliv křesťanů, kteří stáli kolem. Dioklecián vybuchl vzteky a zdůraznil, že všichni jeho dvořani by měli nabídnout oběti a nařídil armádě příkaz, aby tak učinili.“ (Ramsey MacMullen, Constantine, s. 24)
Odvážní křesťané vehementně odsoudili hrůzostrašné pohanské oběti ve jménu boha Jupitera, za jehož se Dioklecián prohlásil pozemským zástupcem v Římě.
To byla perfektní příležitost jak začít pronásledování a nechal vyříznout Romanusovi jazyk a nechal ho zavřít déle jak na rok do vězení. Mezi tím císař nutil křesťany, aby tak činili oběti bohům státu, nebo budou čelit popravě. Mnoho jich odmítlo a stáhli se do pozadí v naději vyhnutí se tak šíleným nařízením tohoto šíleného vojevůdce.
Diokleciánův císařský místopředseda Galerius, neměl těžké přesvědčit Diokleciána, že když by zapálili císařský palác, tak by velmi urychlili kampaň proti křesťanům. Jen tak náhodou, za šestnáct dní poté byl palác vypálen. Ze zapálení paláce byli obviněni křesťané.
Císař potřeboval vytvořit krizi, aby mohl pronásledovat křesťany. To bylo docíleno tím, že jeho stráže založili požár v paláci ve měste Nicomedia(Split) a to hned dvakrát koncem února roku 303 n.l. Následovalo vyhlášení ediktů, které obvinilo křesťany a začala jejich perzekuce.
Následně poté přišel monumentální zákrok Diokleciána, vydáním proti křesťanských ediktů. Setkávání křesťanů bylo zakázáno. Byly konfiskovány Bible a poté páleny a kostely byly zničeny. Křesťané byli roztrháni na kusy v aréně, popuzováním zvířat bezmyšlenkovými občany, kteří přistoupili na fakt viny křesťanů. Ostatní byli uvězněni a byla jim nabídnuta svoboda za podmínek, že přistoupí na krvelačnou pohanskou oběť a učiní tak jedno obětování bohům. Většina jich odmítla, ale Dioklecián chtěl rozdělit křesťanskou jednotu a obvinil některé z provedení obětí, i když ji nikdy neprovedli.
Křesťané byli roztrháni na kusy v aréně. Sledující diváci to shledali jako odůvodněné a tak byli vnímáni jako "teroristi" 21. století.
Čistky se vlekly pomalu a protáhly se až do roku 305, ale křesťanů bylo v říši moc, aby byli všichni vyhlazeni. Despota Dioklecián odešel z postu císaře díky nemoci v roce 305. A císařský místopředseda Galerius východní říše se tak stal vládce západu i východu společně s Konstantiusem. Konstantius zemřel v bitvě roku 306 n.l. a jeho syn Konstantin ho nahradil jako císař. Tisíce křesťanů nezemřeli jen tak pro nic za nic, císař Konstantin změnil svět tím, že se stal prvním křesťanským císařem.
ZHRNUTÍ: ELITA VYTVÁŘÍ NEPŘÁTELE K PŘETRANSFORMOVÁNÍ SPOLEČNOSTI K JEJICH TYRANSKÉMU OBRAZU, DĚLAJÍ TO NA ZÁKLADĚ KONÁNÍ TERORISMU PROTI JEJICH VLASTNÍM STATKŮM A BYROKRACII, PAK OZNAČÍ OBĚTNÍHO BERÁNKA. JEDINÝ ROZDÍL V 21. STOLETÍ JE, ŽE TITO „NEPŘÁTELÉ“ JSOU VÍCE VĚROHODNÍ PROTOŽE BYLI VYROBENÍ A POSÍLENÍ VÍCE POKROČILOU ELITOU. NECHCI SROVNÁVAT UDÁLOSTI Z 4. STOLETÍ MEZI KŘESTANY A AL-QAEDOU, ALE OBĚ SKUPINY BYLY ZNEUŽITY K STEJNÉMU ÚČELU: PŘINÉST ŘÁD SKRZE CHAOS.
A PAMATUJTE SI
„Ti kteří se nepoučí z minulosti jsou odkázáni ji opakovat“
-George Santayana
Zdroj: http://www.propagandamatrix.com/diocletian.html
