Rozpravy prvních mnišek

Rozpravy prvních mnišek

Discourses of the ancient nuns
(Bhikkhuni-samyutta)
přeložil z Páli do angličtiny Bhikkhu Bodhi
do češtiny přeložil Mehdi Zejnulahu


1. Álaviká

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí v Džetovém háji v Anáthapindikově zahradě. Tak z rána, mniška Álaviká oblékla roucho a vzala svou misku a odebrala se směrem k Sávatthí pro každodenní almužnu. Kráčela od domu k domu pro svoji almužnu v Sávatthí. Vrátila se, pojedla a vydala se do háje Slepého muže, k ústraní.

V tom ďábelský Mára zatoužil vyvolat v mnišce Álaviká strach, úzkost a hrůzu, toužící ji odradit od cesty do ústraní, předstoupil přední a pravil :

1. " Není úniku ze světa,
Tak proč chodit do ústrani, do samoty ?
Užívej radostí smyslných potěšení :
Nebuď později zkroušena ! "

Potom přišlo mnišce Álaviká na mysl : " Kdo to byl, kdo pronesl tuhle řeč - lidská bytost nebo ne-lidská bytost? " Přišlo ji na mysl ! " Toto je zlý Mára, který pronesl tuhle řeč, toužíce projevit ve mě strach, úzkost a hrůzu. Odradit mě od cesty k ústraní. " Potom mniška Álaviká pochopila " Tohle je zlý Mára " a odpověděla mu.

2. " Zde je únik z onoho světa,
S kterým jsem se s moudrostí sblížila.
Ó Zlý, lhostejnosti příbuzný,
Ty neznáš tento stav.

3. Smyslné požitky jsou podobny čepely meče
Popravním špalkem je jejich hromadění.
Co ty nazýváš smyslné potěšení,
Stává se pro mne nepotěšením. "

Potom Zlý Mára, poznal " Mniška Álaviká mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.



2. Somá

Na místě zvaném Sávatthí, Tak z rána, mniška Sóma oblékla roucho a vzala svou misku a odebrala se směrem k Sávatthi pro každodenní almužnu. Kráčela od domu k domu pro svoji almužnu v Sávatthi. Vrátila se, pojedla a vydala se do háje Slepého muže, usedla k úpatí stromu po zbytek dne. V tom ďábelský Mára zatoužil vyvolat v mnišce Somá strach, úzkost a hrůzu, aby ztratila svoje soustředění, předstoupil přední a pravil :

4. " Ten stav je těžké docílit
Který je dosažen proroky,
Nemůže býti dosažen ženou
S její dvou prstou moudrostí. "

Potom přišlo mnišce Somá na mysl : " Kdo to byl, kdo pronesl tuhle řeč - lidská bytost nebo ne-lidská bytost ? " Přišlo ji na mysl ! " Toto je zlý Mára, který pronesl tuhle řeč, toužíce projevit ve mě strach, úzkost a hrůzu. Odradit mě od soustředění. " Potom mniška Somá pochopila " Tohle je zlý Mára " a odpověděla mu.

5. " Co má ženství celé s tímhle společného
Když mysl je správně soustředěná
Když poznání je stálé
je nahlíženo správně k Pravdě

6. Tomu komu příjde na mysl
´jsem žena´ nebo ´jsem muž´
nebo ´jsem něco´ -
má za co dočinění s Márou "

Potom Zlý Mára, uznal " Mniška Somá mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.



3. Gotami

Na místě zvaném Sávatthí, Tak z rána, mniška Kiságotami oblékla roucho a vzala svou misku a odebrala se směrem k Sávatthí pro každodenní almužnu. Kráčela od domu k domu pro svoji almužnu v Sávatthí. Vrátila se, pojedla a vydala se do háje Slepého muže. V háji Slepého muže usedla k úpatí stromu po zbytek dne. V tom ďábelský Mára zatoužil vyvolat v mnišce Kiságotami strach, úzkost a hrůzu, aby ztratila svoje soustředění, předstoupil přední a pravil :

7. Proč teď zde sedíš když tvůj syn je mrtev,
Sedíš sama s uplakanou tváří ?
Vstoupila jsi sama do lesů,
Hledáš muže ? "


Potom přišlo mnišce Kiságotami na mysl : " Kdo to byl, kdo pronesl tuhle řeč - lidská bytost nebo ne-lidská bytost ? " Přišlo ji na mysl ! " Toto je zlý Mára, který pronesl tuhle řeč, toužíce projevit ve mě strach, úzkost a hrůzu. Odradit mě od soustředění. Potom mniška Kiságotami pochopila " Tohle je zlý Mára " a odpověděla mu.

8. " Přešel mě žal ze smrti synů;
U konce je touha po mužích.
Nenaříkám, neroním slzy,
Nebojím se i tebe, příteli.

9. Zničen je veškerý požitek,
Temnota byla obklíčena
Dobyta byla armáda Smrti
Prodlévám bez zatemnění "

Potom Zlý Mára, uznal " Mniška Kiságotami mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.


4. Vijayá

Na místě zvaném Sávatthí. Tak z rána, mniška Vijayá oblékla roucho... usedla k úpatí stromu po zbytek dne. V tom ďábelský Mára zatoužil vyvolat v mnišce Vijayá strach, úzkost a hrůzu, aby ztratila svoje soustředění, předstoupil přední a pravil :

10. " Ty jsi tak mladá a krásná
A já také jsem v rozkvětu mládí.
Pojď, vznešená dámo, radujme se.
Hudbou s pětičleným sborem. "

Potom přišlo mnišce Vijayá na mysl : " Kdo to byl..? Toto je zlý Mára.. toužíce projevit ve mě strach, úzkost a hrůzu. Odradit mě od soustředění. Potom mniška Vijayá pochopila " Tohle je zlý Mára " a odpověděla mu.

11. " Formy a zvuky, chutě a vůně,
Hmotné statky, které těší mysl
Já nabázím je zpátky tobě
Ó Máro, pro mě , netřeba je.

12. Jsem znechucená a pokořená,
Tímhle bláznovstvím, rozkládající ho se těla
Věc rozpadu, nestálost :
Vykořenila jsem touhy po smyslnosti.

13. Jako bytosti, které putují mezi tvary
Jako bytosti, které setrvávají bez tvaru,
A míru dosažené také :
Veškerá temnota byla poražena. "


Potom Zlý Mára, uznal " Mniška Vijayá mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.


5. Uppalavanná

Na místě zvaném Sávatthí. Tak z rána, mniška Uppalavanná oblékla roucho... stála u stromu sála plných květů. V tom ďábelský Mára zatoužil vyvolat v mnišce Uppalavanná strach, úzkost a hrůzu, aby ztratila svoje soustředění, předstoupil přední a pravil :

14. "Odešla jsi k stromu sála s květy v koruně
Stojíš tu u jeho úpátí úplně sama, mniško.
Není nikdo kdo by se vyrovnal tvé kráse:
Bláznivá, nemáš strach z lupičů? "

Potom přišlo mnišce Uppalavanná na mysl : " Kdo to byl..? Toto je zlý Mára.. toužíce projevit ve mě strach, úzkost a hrůzu. Odradit mě od soustředění. Potom mniška Uppalavanná pochopila " Tohle je zlý Mára " a odpověděla mu.

15. " Takových sto tisíc lupičů
Právě jako tobě podobných může přijít,
Mě se nepohne vlas, necítím žádnou hrůzu
Ani nad samotným Márou, Já se tě nebojím.

16. Já mohu zmizet
Nebo mohu vstoupit do tvého břicha.
Mohu stát mezi tvým obočím
Zahlédnout by jsi mě nemohl.

17. Já jsem mistriní své mysli
Základy síly jsou správně rozvinuty;
Já jsem svobodná od jakého koli otroctví
Proto se tě nebojím, příteli. "

Potom Zlý Mára, uznal " Mniška Uppalavanná mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.


6. Cálá

Na místě zvaném Sávatthí. Tak z rána, mniška Cálá oblékla roucho... usedla k úpatí stromu po zbytek dne. Poté Zlý Mára předstoupil před mniškou Cálá a promluvil : " Mniško, co nechvaluješ ? "

" Neschvaluji zrození, příteli. "

18. " Proč neschvaluješ zrození ?
Jednou zrozeno, těší se smyslným radostem.
Kdo tě přmluvil k tomuto :
Mniška, nesouhlasí s zrozením? "

19. " Pro toho kdo je zrozen, je zde i smrt,
Jednou zrozen, setkává se s utrpením-
Otroctví, trápení, utrpení-
Proto nechval zrození.

20. Probuzený učil Pravdu
Přesah zrození
Ustání všeho utrpení
Ustálil mě v pravdě.

21. Pro ty bytosti, které se nachází mezi formou,
A bytosti, které setrvávají bez formy,
Neporozuměli klidu
Vrátí se a znovuzrodí.

Potom Zlý Mára, uznal " Mniška Cálá mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.


7. Upacálá


Na místě zvaném Sávatthí. Tak z rána, mniška Upacálá oblékla roucho... usedla k úpatí stromu po zbytek dne. Poté Zlý Mára předstoupil před mniškou Cálá a promluvil : " Kde se chceš znovuzrodit, mniško? "

" Já se nechci nikde znovuzrodit, příteli. "


22. " Pobývají tam Távatimsa a Yáma dévové,
A dévové z říše Tušita
Dévové kteří se těší z tvoření,
A dévové kteří se učí vládnout
Směřuj svoji mysl tam
A budeš zažívat potěšení. "

23. " Pobývají tam Távatimsa a Yáma dévové,
A dévové z říše Tušita
Dévové kteří se těší z tvoření,
A dévové kteří se učí vládnout.
Jsou stále chyceni v otroctví smyslů,
Ty znovu opět patří pod vládou Máry.

24. Celý svět je v plamenech,
Celý svět hoří,
Celý svět plane,
Celý svět se třese.


25. Tam kde nejsou plameny a zemětřesení
Tam kde světáci nemají útočiště
Kde není žádné místo pro Máru:
To je kde moje mysl se těší. "

Potom Zlý Mára, uznal " Mniška Upacálá mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.


8. Sísupacálá



Na místě zvaném Sávatthí. Tak z rána, mniška Sísupacálá oblékla roucho... usedla k úpatí stromu po zbytek dne. Poté Zlý Mára předstoupil před mniškou Sísupacálá a promluvil : " Čí učení následuješ, mniško? "

" Nenásleduji žádné učení, příteli. "

26. " Podle koho jsi si oholila hlavu ?
Vypadáš jako poustevník,
Nenásleduješ zatím učení,
Tak proč se touláš jak zmatená? "

27. " Stoupenci učení kolem nás,
Jejich důvěra se nachází v názorech,
Nenásleduji jejich nauky,
Nepoučeni jsou Pravdou.

28. Ale je zde potomek z rodu Šákjů
Osvícený, s nikým nesrovnatelný
Dobyvatel všeho, přemožitel Máry,
Kdo je všude nepřemožitelný.

29. Všude osvobozený a nepřipoután
Ten, který pohledem vidí vše
Ten kdo učinil konec celému kolu bytí,
Osvobozen v uhasnutí po zisku
Svatý, to jest můj učitel,
Jeho učení následuji. "


Potom Zlý Mára, uznal " Mniška Sísupacálá mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.



9. Selá


Na místě zvaném Sávatthí. Tak z rána, mniška Selá oblékla roucho... usedla k úpatí stromu po zbytek dne. V tom ďábelský Mára zatoužil vyvolat v mnišce Somě strach, úzkost a hrůzu, aby ztratila svoje soustředění, předstoupil přední a pravil :

30. " Kým byla vyrobena tato loutka?
Kde je tvůrce této loutky?
Kde povstala tato loutka?
Kde loutka ustane? "


Potom přišlo mnišce Selá na mysl : " Kdo to byl..? Toto je zlý Mára.. toužíce projevit ve mě strach, úzkost a hrůzu. Odradit mě od soustředění. Potom mniška Selá pochopila " Tohle je zlý Mára " a odpověděla mu.


31. " Tato loutka není vyrobena,
Ani toto utrpení není druhým vyrobeno,
Stalo se závislým na příčině,
Ustane pak, když příčina se rozpustí.

32. Jako když semeno je v poli seto
Roste závisle na řadě okolností:
Vyžaduje obojí úrodnou půdu
A stálý dostatek vláhy.

33. Právě tak celky a části
A šest základů smyslových spojení
Se stává závislými na příčině,
Ustane, když příčina se rozpustí. "


Potom Zlý Mára, uznal " Mniška Selá mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.



10. Vajirá

Na místě zvaném Sávatthí. Tak z rána, mniška Vajirá oblékla roucho a vzala svou misku a odebrala se směrem k Sávatthi pro každodenní almužnu. Kráčela od domu k domu pro svoji almužnu v Sávatthi. Vrátila se, pojedla a vydala se do háje Slepého muže, usedla k úpatí stromu po zbytek dne. V tom ďábelský Mára zatoužil vyvolat v mnišce Vajirá strach, úzkost a hrůzu, aby ztratila svoje soustředění, předstoupil přední a pravil :

34. " Kým byla tato bytost stvořena?
Kde je tvůrce bytosti?
Kde bytost povstala?
Kde bytost ustane? "


Potom přišlo mnišce Vajirá na mysl : " Kdo to byl, kdo pronesl tuhle řeč - lidská bytost nebo ne-lidská bytost ? " Přišlo ji na mysl ! " Toto je zlý Mára, který pronesl tuhle řeč, toužíce projevit ve mě strach, úzkost a hrůzu. Odradit mě od soustředění. " Potom mniška Somá pochopila " Tohle je zlý Mára " a odpověděla mu.


35. " Proč ty mě nyní považuješ za bytost?
Držíš se názoru?
To je kupa naprostých pojetí:
Zde žádná bytost není shledána.

36. Právě jak, ze složených částí,
Slovo ´vůz´ se užívá
A tak, kdy celky existují
Zde je zvyk ´bytost´

37. Je jen utrpení, které přichází
Utrpení které povstává a upadá.
Nic než utrpení přichází,
Nic než utrpení ustává. "

Potom Zlý Mára, uznal " Mniška Vajirá mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.

Zlaté Pravidlo

Nejstarší příklad Zlatého Pravidla se váže k dávnému egyptskému konceptu bohyně Maat, která se objevuje v příběhu o Výmluvném Sedlákovi, který se datuje k střední říši (c. 2040 – 1650 př.n. l.) „A nyní toto je přikázání: Chovej se k muži činu tak, jak by se měl chovat“ Další příklad je papyrus z pozdní doby říše (c. 1080 – 332 př. n.l.) „To co nenávidíš u druhých, nečiň ty jim“

Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/The_Golden_Rule

Kalama Sutta

Kalama Sutta
Kalama Sutta – (Sanskrt: Kalama Sutra, Pali: Kesamuttisuttam, Barmsky: Kethamotti thoke) je Buddhova rozprava ze souboru Anguttara Nikaya z Tipitaky(Tři koše). Je velmi často citována v Therevádovém i Mahajánovém buddhismu, s výkladem o „svobodném hledání pravdy“

Sutta začíná popisem jak Buddha prochází vesnicí Kesaputta a je zdraven místními obyvateli, nazývajíci se Kalamové. Zeptali se ho na radu. Tázali se, že zde putuje mnoho svatých mužů a asketů a každý rozšiřuje své učení a vyvracejí učení druhých a tvrdí, že to jejich je vždy lepší? A jaké tedy učení mají následovat? Přináší pak rozpravu jako reakci a ukazuje na počátek Buddhadhammy(Zákon učení) pro ty, co nejsou přesvědčeni pouhou atrakcí předneseného učení.

Soudné náboženské učení
Buddha předkládá seznam situací, které by měli citlivému člověku napomoci při rozlišení, jak poznat učení, které příjat jako pravdu. “Nevěřte náboženským učením jen proto, že se považují za pravdivé, a to i skrz použité různorodé metody a techniky“ říká Kalamům. Přímé poznání je připoutané vždy k zážitku daného jedince a tak i porozumění pravdy. Radí, aby příjmali rady moudrých a dbát na jejich potenciál. Tj. jinými slovy ne pasivní souhlas, ale konstantní dotazování a osobní testování těchto pravd, které by mohly vlastně redukovat osobní stres, nebo utrpení.
• Nenásledujte to, co bylo příjmuto ústním opakovaním
• Nenásledujte to, co je založeno na tradici
• Nenásledujte to, co je založeno na pověsti
• Nenásledujte to, co je v náboženských textech
• Nenásledujte to, co by vedlo z předpokladů a doměnek
• Nenásledujte to co nejde dokázat(axiom)
• Nenásledujte klamné dedukce
• Nenásledujte jen něco, že jste si něco namysleli
• Nenásledujte něco, že někdo má nějakou dovednost(přitažlivost)
• Nenásledujte ani přesvědčení „Mnich je náš učitel“
• Kalamové, když znáte sami sebe: „Tak věci jsou dobré, tyto věci se nedají oklamat, tyto věci jsou ctěny moudrými, jsou zaručené a hledané, tyto věci vedou k užitku a šťestí“ tak je příjmáte a setrváte.

Tak, Buddha předkládá deset konkrétních sebe analytyckých zdrojů , které by měli vést k jistotě pravdivého učení, bez dalších pochybností.

1. Ústní informace
2. Informace na základě tradic
3. Zdroje informací
4. Texty, označované za návody k „správnému“ žití
5. Předpokládané úvahy
6. Filozofické úvahy
7. Selský rozum
8. Vlastní názor
9. Autority a experti
10. Vlastní učitel

Namísto toho, říká, že jedině když je osobní zážitek s daným učením, které je funkční, bezúhonnné, úcty hodné a vede ke šťestí a je váženo moudrými, tak by ho měl příjmout jako pravdu a praktikovat ji. Tak, potom nebude toto učení následovat podpora radikálního skepticismu.

“ Na základě jediné rozpravy, která je vytržena z kontextu, je Buddha posuzován jako pragmatický empirista, který odmítá všechny doktríny a víry, a že jeho Dhamma(Zákon vědění) je jednoduše svobodo-myšlenkářská výstroj, která nabádá k příjmutí i k zamítnutí čehokoli co se komu zlíbí. ”

Batucada

Batucada původně přebírá svůj název z Angolského rytmu Batuque, v kterým se používal refrén na perkusové nástroje z palmových ořechů. Ale rodištěm Batucady je samozřejmě Rio. Karnevalová
Samba se zrodila v tzv. barrios (předměstí), na začátku 20. století. Místní obyvatelé z předměstí s podporou lidí, kteří žili na úpatí kopců kolem Ria, tzv. favely (chudinské čtvrti na předměstí Ria), zformovali neformální hudební skupiny, které se později proslavili jako „Escolas de Samba“ (Školy Samby). Tyto skupiny byli velmi dobře organizovány a vedeny tzv. Catedraticos (profesoři Samby), kteří hráli roli dirigentů a konferenciérů. S použitím píštalky oznamovali začátky a konce hry, musí udržovat synchornizaci mezi jednotlivými hráči na perkuse při tzv. „Viradas“ (přechody mezi perkusemi) a Paradinhas (pauzy).
A jak čas šel, tak v 60. a 70. letech se stali favely velmi nebezpečné a násilné místo k žití.To bylo hudebně zpodobňováno některými sambisty jako experimenty zrychlování rytmů, bouřlivá rapid Samba. Velké školy Samby se také v té době staly hodně komerční, byl čas se navrátit k zvuku, který byl progresivní a dynamický, pískot udržoval původní zvuk Samby.
Težké basové bicí Batucady jsou hrány na bubny Surdo. Ty jsou převzaty z Afro-Brazilských bubnů Ataba que. V každé „baterii“(skupina hráčů) je nejdůležitější tzv. Surdo de Marcao (označující Surdo) – nejtěžší Surdo je takové, které se hraje na druhou dobu z (2/4 rytmu samby). Surdo určuje celkový rytmus a dojem hrané Batucady. Druhé největší Surdo je Surdo reposta (odpovídající Surdo). Jak naznačuje už název, tak označuje rytmus na první dobu a méně důrazněji než u prvního Surdo. Surdo Cortador (sekané Surdo) je nejmenší Surdo a hraje se do rytmu a mimo rytmus, „sekání“ rytmu a přidávání synkopace. V malých samba skupinách hráč používá jedno Surdo k zahrání všech tří částí, jako například Paulinho de Costa v jeho radostné performaci „Ritmo Number One“.
Cuica je nástroj který znesmrtelnil Airto Moreira, buben je doslova ždímán hráčem zezadu, technikou k sobě/od sebe – to dodává zvuku „mluvící kvalitu“.(připomíná hlas opic v pralese)
Typická batérie obsahuje 30 hráčů na buben Surdo, 40 hráčů na bubínek Caixa, 40 hráčů na buben Repique, 70 hráčů na Tamburinu, 15 hráčů na bubínek Pandeiro, 10 hráčů na Pirato, 20 hráčů na buben Cuica, 20 hráčů na perkusivní pánvičky Frigideiro, 20 hráčů na zvonky Agogo, 20 hráčů na dřevěný nástroj Reco Reco, 10 hráčů na Tarois a 40 hráčů na bubny Chocalho. To máme přes 300 hráčů v jedné batérii. S touhle představou si můžete představit jaká je intensita živé hudby, která dá vaší hrudi procítit vlny bubnů Surdos.
Tato hudba vám otevře mysl a osvobodí duši.

Historie Tance 1

Historie Tance 1


Tanec s malými vyjímkami nezanechal žádné fyzické artefakty po dobu posledních tisíciletí, s porovnáním jak tomu bylo u pazourků, zbraní pro lov, nebo nástěnných maleb. Není možné říci, kdy se stal tanec součástí lidské kultury. Tanec byl jistě důležitým prvkem v obřadech, rituálech, oslavách a zábavě nejrannějších civilizací. Archeologie přináší poznatky už z prahistorických období před 9000 lety z jeskyní Bhimabetka v Indii a v Egyptských hrobkách datující se k 3300 př. n. l.
Jedna z nejrannějších forem tance bylo představení a vyprávění mýtů a bájí. Také byl tanec někdy používán k vyjádření citů k opačnému pohlaví. Je taky spjat se socio-kulturním nástrojem pro předávání povědomí o umění „pomilovat se“. Ještě před objevem písma, se tanec používal jako komunikační prostředek, k předávání informací z generace na generaci.


Jedno z dalších nejstarších užití tance, bylo možná jako předvoj k extatickým stavům tranzu v rituálech šamanů, který sloužil v kmeni jako léčitel. Tanec je používán k tomuto účelu ještě v současnosti mnoha kultur, od deštných pralesů Brazílie, po poušť Kalahari.


Srí Lanský tanec se traduje k mytologii původních kmenů dvojčat Jin a Jang a k Yakkům (ďáblové). Podle Sinhálské legendy, Kandské tance mají počátek před 2500 lety, z magického rituálu, který uzdravil očarovaného krále. Mnoho forem současných tanců se dá rozpoznat v historických, tradičních, obřadních a etnických tanců minulosti.


Jeden z nejstarších písemných důkazů, popisuje tanec Natja Šastra, který je základem pro současný klasický tanec Indie. (Bharathanatjam)
Starodávný Sinhálský (Sri Lanka) text Mahavamsa, uvádí že král Vijaya se vylodil na Srí Lance v roce 543 př.n.l. a slyšel svatební hudbu a viděl svatební obřadní tanec. Původ tanců Srí Lanky se dají datovat až k domorodým kmenům. Klasický Srí Lanský Kandský tanec obsahuje vysoce rozvinutý systém Tala (rytmus), který se hraje na zvonky a činely zvané Thalampataa.


V evropské kultuře, jeden z nejstarších záznamů o tanci je od Homéra (8.stol. př.n.l.), kde v eposu „Iliad“, popisuje tanec Chorea (Khoreia). Ranní řekové utvářeli umění tance do systému vyjádřující širokou škálu různorodých pocitů. Například tanec Furies, vzbuzoval úplnou hrůzu u těch, kteří se na tanec dívali. Řecký filozof Aristoteles obohatil tanec poezií a udílel pokyny tanečníkům, kdy mají do jakého rytmu dělat určité gesta, pro vyjádření chování, vášně a akce. Nejlepší řečtí sochaři studovali postoje tanečníků k inspiraci zachycení určitých pocitů do sochařského umění.