Batucada

Batucada původně přebírá svůj název z Angolského rytmu Batuque, v kterým se používal refrén na perkusové nástroje z palmových ořechů. Ale rodištěm Batucady je samozřejmě Rio. Karnevalová
Samba se zrodila v tzv. barrios (předměstí), na začátku 20. století. Místní obyvatelé z předměstí s podporou lidí, kteří žili na úpatí kopců kolem Ria, tzv. favely (chudinské čtvrti na předměstí Ria), zformovali neformální hudební skupiny, které se později proslavili jako „Escolas de Samba“ (Školy Samby). Tyto skupiny byli velmi dobře organizovány a vedeny tzv. Catedraticos (profesoři Samby), kteří hráli roli dirigentů a konferenciérů. S použitím píštalky oznamovali začátky a konce hry, musí udržovat synchornizaci mezi jednotlivými hráči na perkuse při tzv. „Viradas“ (přechody mezi perkusemi) a Paradinhas (pauzy).
A jak čas šel, tak v 60. a 70. letech se stali favely velmi nebezpečné a násilné místo k žití.To bylo hudebně zpodobňováno některými sambisty jako experimenty zrychlování rytmů, bouřlivá rapid Samba. Velké školy Samby se také v té době staly hodně komerční, byl čas se navrátit k zvuku, který byl progresivní a dynamický, pískot udržoval původní zvuk Samby.
Težké basové bicí Batucady jsou hrány na bubny Surdo. Ty jsou převzaty z Afro-Brazilských bubnů Ataba que. V každé „baterii“(skupina hráčů) je nejdůležitější tzv. Surdo de Marcao (označující Surdo) – nejtěžší Surdo je takové, které se hraje na druhou dobu z (2/4 rytmu samby). Surdo určuje celkový rytmus a dojem hrané Batucady. Druhé největší Surdo je Surdo reposta (odpovídající Surdo). Jak naznačuje už název, tak označuje rytmus na první dobu a méně důrazněji než u prvního Surdo. Surdo Cortador (sekané Surdo) je nejmenší Surdo a hraje se do rytmu a mimo rytmus, „sekání“ rytmu a přidávání synkopace. V malých samba skupinách hráč používá jedno Surdo k zahrání všech tří částí, jako například Paulinho de Costa v jeho radostné performaci „Ritmo Number One“.
Cuica je nástroj který znesmrtelnil Airto Moreira, buben je doslova ždímán hráčem zezadu, technikou k sobě/od sebe – to dodává zvuku „mluvící kvalitu“.(připomíná hlas opic v pralese)
Typická batérie obsahuje 30 hráčů na buben Surdo, 40 hráčů na bubínek Caixa, 40 hráčů na buben Repique, 70 hráčů na Tamburinu, 15 hráčů na bubínek Pandeiro, 10 hráčů na Pirato, 20 hráčů na buben Cuica, 20 hráčů na perkusivní pánvičky Frigideiro, 20 hráčů na zvonky Agogo, 20 hráčů na dřevěný nástroj Reco Reco, 10 hráčů na Tarois a 40 hráčů na bubny Chocalho. To máme přes 300 hráčů v jedné batérii. S touhle představou si můžete představit jaká je intensita živé hudby, která dá vaší hrudi procítit vlny bubnů Surdos.
Tato hudba vám otevře mysl a osvobodí duši.