Rozpravy prvních mnišek

Rozpravy prvních mnišek

Discourses of the ancient nuns
(Bhikkhuni-samyutta)
přeložil z Páli do angličtiny Bhikkhu Bodhi
do češtiny přeložil Mehdi Zejnulahu


1. Álaviká

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí v Džetovém háji v Anáthapindikově zahradě. Tak z rána, mniška Álaviká oblékla roucho a vzala svou misku a odebrala se směrem k Sávatthí pro každodenní almužnu. Kráčela od domu k domu pro svoji almužnu v Sávatthí. Vrátila se, pojedla a vydala se do háje Slepého muže, k ústraní.

V tom ďábelský Mára zatoužil vyvolat v mnišce Álaviká strach, úzkost a hrůzu, toužící ji odradit od cesty do ústraní, předstoupil přední a pravil :

1. " Není úniku ze světa,
Tak proč chodit do ústrani, do samoty ?
Užívej radostí smyslných potěšení :
Nebuď později zkroušena ! "

Potom přišlo mnišce Álaviká na mysl : " Kdo to byl, kdo pronesl tuhle řeč - lidská bytost nebo ne-lidská bytost? " Přišlo ji na mysl ! " Toto je zlý Mára, který pronesl tuhle řeč, toužíce projevit ve mě strach, úzkost a hrůzu. Odradit mě od cesty k ústraní. " Potom mniška Álaviká pochopila " Tohle je zlý Mára " a odpověděla mu.

2. " Zde je únik z onoho světa,
S kterým jsem se s moudrostí sblížila.
Ó Zlý, lhostejnosti příbuzný,
Ty neznáš tento stav.

3. Smyslné požitky jsou podobny čepely meče
Popravním špalkem je jejich hromadění.
Co ty nazýváš smyslné potěšení,
Stává se pro mne nepotěšením. "

Potom Zlý Mára, poznal " Mniška Álaviká mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.



2. Somá

Na místě zvaném Sávatthí, Tak z rána, mniška Sóma oblékla roucho a vzala svou misku a odebrala se směrem k Sávatthi pro každodenní almužnu. Kráčela od domu k domu pro svoji almužnu v Sávatthi. Vrátila se, pojedla a vydala se do háje Slepého muže, usedla k úpatí stromu po zbytek dne. V tom ďábelský Mára zatoužil vyvolat v mnišce Somá strach, úzkost a hrůzu, aby ztratila svoje soustředění, předstoupil přední a pravil :

4. " Ten stav je těžké docílit
Který je dosažen proroky,
Nemůže býti dosažen ženou
S její dvou prstou moudrostí. "

Potom přišlo mnišce Somá na mysl : " Kdo to byl, kdo pronesl tuhle řeč - lidská bytost nebo ne-lidská bytost ? " Přišlo ji na mysl ! " Toto je zlý Mára, který pronesl tuhle řeč, toužíce projevit ve mě strach, úzkost a hrůzu. Odradit mě od soustředění. " Potom mniška Somá pochopila " Tohle je zlý Mára " a odpověděla mu.

5. " Co má ženství celé s tímhle společného
Když mysl je správně soustředěná
Když poznání je stálé
je nahlíženo správně k Pravdě

6. Tomu komu příjde na mysl
´jsem žena´ nebo ´jsem muž´
nebo ´jsem něco´ -
má za co dočinění s Márou "

Potom Zlý Mára, uznal " Mniška Somá mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.



3. Gotami

Na místě zvaném Sávatthí, Tak z rána, mniška Kiságotami oblékla roucho a vzala svou misku a odebrala se směrem k Sávatthí pro každodenní almužnu. Kráčela od domu k domu pro svoji almužnu v Sávatthí. Vrátila se, pojedla a vydala se do háje Slepého muže. V háji Slepého muže usedla k úpatí stromu po zbytek dne. V tom ďábelský Mára zatoužil vyvolat v mnišce Kiságotami strach, úzkost a hrůzu, aby ztratila svoje soustředění, předstoupil přední a pravil :

7. Proč teď zde sedíš když tvůj syn je mrtev,
Sedíš sama s uplakanou tváří ?
Vstoupila jsi sama do lesů,
Hledáš muže ? "


Potom přišlo mnišce Kiságotami na mysl : " Kdo to byl, kdo pronesl tuhle řeč - lidská bytost nebo ne-lidská bytost ? " Přišlo ji na mysl ! " Toto je zlý Mára, který pronesl tuhle řeč, toužíce projevit ve mě strach, úzkost a hrůzu. Odradit mě od soustředění. Potom mniška Kiságotami pochopila " Tohle je zlý Mára " a odpověděla mu.

8. " Přešel mě žal ze smrti synů;
U konce je touha po mužích.
Nenaříkám, neroním slzy,
Nebojím se i tebe, příteli.

9. Zničen je veškerý požitek,
Temnota byla obklíčena
Dobyta byla armáda Smrti
Prodlévám bez zatemnění "

Potom Zlý Mára, uznal " Mniška Kiságotami mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.


4. Vijayá

Na místě zvaném Sávatthí. Tak z rána, mniška Vijayá oblékla roucho... usedla k úpatí stromu po zbytek dne. V tom ďábelský Mára zatoužil vyvolat v mnišce Vijayá strach, úzkost a hrůzu, aby ztratila svoje soustředění, předstoupil přední a pravil :

10. " Ty jsi tak mladá a krásná
A já také jsem v rozkvětu mládí.
Pojď, vznešená dámo, radujme se.
Hudbou s pětičleným sborem. "

Potom přišlo mnišce Vijayá na mysl : " Kdo to byl..? Toto je zlý Mára.. toužíce projevit ve mě strach, úzkost a hrůzu. Odradit mě od soustředění. Potom mniška Vijayá pochopila " Tohle je zlý Mára " a odpověděla mu.

11. " Formy a zvuky, chutě a vůně,
Hmotné statky, které těší mysl
Já nabázím je zpátky tobě
Ó Máro, pro mě , netřeba je.

12. Jsem znechucená a pokořená,
Tímhle bláznovstvím, rozkládající ho se těla
Věc rozpadu, nestálost :
Vykořenila jsem touhy po smyslnosti.

13. Jako bytosti, které putují mezi tvary
Jako bytosti, které setrvávají bez tvaru,
A míru dosažené také :
Veškerá temnota byla poražena. "


Potom Zlý Mára, uznal " Mniška Vijayá mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.


5. Uppalavanná

Na místě zvaném Sávatthí. Tak z rána, mniška Uppalavanná oblékla roucho... stála u stromu sála plných květů. V tom ďábelský Mára zatoužil vyvolat v mnišce Uppalavanná strach, úzkost a hrůzu, aby ztratila svoje soustředění, předstoupil přední a pravil :

14. "Odešla jsi k stromu sála s květy v koruně
Stojíš tu u jeho úpátí úplně sama, mniško.
Není nikdo kdo by se vyrovnal tvé kráse:
Bláznivá, nemáš strach z lupičů? "

Potom přišlo mnišce Uppalavanná na mysl : " Kdo to byl..? Toto je zlý Mára.. toužíce projevit ve mě strach, úzkost a hrůzu. Odradit mě od soustředění. Potom mniška Uppalavanná pochopila " Tohle je zlý Mára " a odpověděla mu.

15. " Takových sto tisíc lupičů
Právě jako tobě podobných může přijít,
Mě se nepohne vlas, necítím žádnou hrůzu
Ani nad samotným Márou, Já se tě nebojím.

16. Já mohu zmizet
Nebo mohu vstoupit do tvého břicha.
Mohu stát mezi tvým obočím
Zahlédnout by jsi mě nemohl.

17. Já jsem mistriní své mysli
Základy síly jsou správně rozvinuty;
Já jsem svobodná od jakého koli otroctví
Proto se tě nebojím, příteli. "

Potom Zlý Mára, uznal " Mniška Uppalavanná mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.


6. Cálá

Na místě zvaném Sávatthí. Tak z rána, mniška Cálá oblékla roucho... usedla k úpatí stromu po zbytek dne. Poté Zlý Mára předstoupil před mniškou Cálá a promluvil : " Mniško, co nechvaluješ ? "

" Neschvaluji zrození, příteli. "

18. " Proč neschvaluješ zrození ?
Jednou zrozeno, těší se smyslným radostem.
Kdo tě přmluvil k tomuto :
Mniška, nesouhlasí s zrozením? "

19. " Pro toho kdo je zrozen, je zde i smrt,
Jednou zrozen, setkává se s utrpením-
Otroctví, trápení, utrpení-
Proto nechval zrození.

20. Probuzený učil Pravdu
Přesah zrození
Ustání všeho utrpení
Ustálil mě v pravdě.

21. Pro ty bytosti, které se nachází mezi formou,
A bytosti, které setrvávají bez formy,
Neporozuměli klidu
Vrátí se a znovuzrodí.

Potom Zlý Mára, uznal " Mniška Cálá mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.


7. Upacálá


Na místě zvaném Sávatthí. Tak z rána, mniška Upacálá oblékla roucho... usedla k úpatí stromu po zbytek dne. Poté Zlý Mára předstoupil před mniškou Cálá a promluvil : " Kde se chceš znovuzrodit, mniško? "

" Já se nechci nikde znovuzrodit, příteli. "


22. " Pobývají tam Távatimsa a Yáma dévové,
A dévové z říše Tušita
Dévové kteří se těší z tvoření,
A dévové kteří se učí vládnout
Směřuj svoji mysl tam
A budeš zažívat potěšení. "

23. " Pobývají tam Távatimsa a Yáma dévové,
A dévové z říše Tušita
Dévové kteří se těší z tvoření,
A dévové kteří se učí vládnout.
Jsou stále chyceni v otroctví smyslů,
Ty znovu opět patří pod vládou Máry.

24. Celý svět je v plamenech,
Celý svět hoří,
Celý svět plane,
Celý svět se třese.


25. Tam kde nejsou plameny a zemětřesení
Tam kde světáci nemají útočiště
Kde není žádné místo pro Máru:
To je kde moje mysl se těší. "

Potom Zlý Mára, uznal " Mniška Upacálá mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.


8. Sísupacálá



Na místě zvaném Sávatthí. Tak z rána, mniška Sísupacálá oblékla roucho... usedla k úpatí stromu po zbytek dne. Poté Zlý Mára předstoupil před mniškou Sísupacálá a promluvil : " Čí učení následuješ, mniško? "

" Nenásleduji žádné učení, příteli. "

26. " Podle koho jsi si oholila hlavu ?
Vypadáš jako poustevník,
Nenásleduješ zatím učení,
Tak proč se touláš jak zmatená? "

27. " Stoupenci učení kolem nás,
Jejich důvěra se nachází v názorech,
Nenásleduji jejich nauky,
Nepoučeni jsou Pravdou.

28. Ale je zde potomek z rodu Šákjů
Osvícený, s nikým nesrovnatelný
Dobyvatel všeho, přemožitel Máry,
Kdo je všude nepřemožitelný.

29. Všude osvobozený a nepřipoután
Ten, který pohledem vidí vše
Ten kdo učinil konec celému kolu bytí,
Osvobozen v uhasnutí po zisku
Svatý, to jest můj učitel,
Jeho učení následuji. "


Potom Zlý Mára, uznal " Mniška Sísupacálá mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.



9. Selá


Na místě zvaném Sávatthí. Tak z rána, mniška Selá oblékla roucho... usedla k úpatí stromu po zbytek dne. V tom ďábelský Mára zatoužil vyvolat v mnišce Somě strach, úzkost a hrůzu, aby ztratila svoje soustředění, předstoupil přední a pravil :

30. " Kým byla vyrobena tato loutka?
Kde je tvůrce této loutky?
Kde povstala tato loutka?
Kde loutka ustane? "


Potom přišlo mnišce Selá na mysl : " Kdo to byl..? Toto je zlý Mára.. toužíce projevit ve mě strach, úzkost a hrůzu. Odradit mě od soustředění. Potom mniška Selá pochopila " Tohle je zlý Mára " a odpověděla mu.


31. " Tato loutka není vyrobena,
Ani toto utrpení není druhým vyrobeno,
Stalo se závislým na příčině,
Ustane pak, když příčina se rozpustí.

32. Jako když semeno je v poli seto
Roste závisle na řadě okolností:
Vyžaduje obojí úrodnou půdu
A stálý dostatek vláhy.

33. Právě tak celky a části
A šest základů smyslových spojení
Se stává závislými na příčině,
Ustane, když příčina se rozpustí. "


Potom Zlý Mára, uznal " Mniška Selá mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.



10. Vajirá

Na místě zvaném Sávatthí. Tak z rána, mniška Vajirá oblékla roucho a vzala svou misku a odebrala se směrem k Sávatthi pro každodenní almužnu. Kráčela od domu k domu pro svoji almužnu v Sávatthi. Vrátila se, pojedla a vydala se do háje Slepého muže, usedla k úpatí stromu po zbytek dne. V tom ďábelský Mára zatoužil vyvolat v mnišce Vajirá strach, úzkost a hrůzu, aby ztratila svoje soustředění, předstoupil přední a pravil :

34. " Kým byla tato bytost stvořena?
Kde je tvůrce bytosti?
Kde bytost povstala?
Kde bytost ustane? "


Potom přišlo mnišce Vajirá na mysl : " Kdo to byl, kdo pronesl tuhle řeč - lidská bytost nebo ne-lidská bytost ? " Přišlo ji na mysl ! " Toto je zlý Mára, který pronesl tuhle řeč, toužíce projevit ve mě strach, úzkost a hrůzu. Odradit mě od soustředění. " Potom mniška Somá pochopila " Tohle je zlý Mára " a odpověděla mu.


35. " Proč ty mě nyní považuješ za bytost?
Držíš se názoru?
To je kupa naprostých pojetí:
Zde žádná bytost není shledána.

36. Právě jak, ze složených částí,
Slovo ´vůz´ se užívá
A tak, kdy celky existují
Zde je zvyk ´bytost´

37. Je jen utrpení, které přichází
Utrpení které povstává a upadá.
Nic než utrpení přichází,
Nic než utrpení ustává. "

Potom Zlý Mára, uznal " Mniška Vajirá mě poznala " smutný a zklamán, zmizel v tu chvíli.