Historie Tance 1

Historie Tance 1


Tanec s malými vyjímkami nezanechal žádné fyzické artefakty po dobu posledních tisíciletí, s porovnáním jak tomu bylo u pazourků, zbraní pro lov, nebo nástěnných maleb. Není možné říci, kdy se stal tanec součástí lidské kultury. Tanec byl jistě důležitým prvkem v obřadech, rituálech, oslavách a zábavě nejrannějších civilizací. Archeologie přináší poznatky už z prahistorických období před 9000 lety z jeskyní Bhimabetka v Indii a v Egyptských hrobkách datující se k 3300 př. n. l.
Jedna z nejrannějších forem tance bylo představení a vyprávění mýtů a bájí. Také byl tanec někdy používán k vyjádření citů k opačnému pohlaví. Je taky spjat se socio-kulturním nástrojem pro předávání povědomí o umění „pomilovat se“. Ještě před objevem písma, se tanec používal jako komunikační prostředek, k předávání informací z generace na generaci.


Jedno z dalších nejstarších užití tance, bylo možná jako předvoj k extatickým stavům tranzu v rituálech šamanů, který sloužil v kmeni jako léčitel. Tanec je používán k tomuto účelu ještě v současnosti mnoha kultur, od deštných pralesů Brazílie, po poušť Kalahari.


Srí Lanský tanec se traduje k mytologii původních kmenů dvojčat Jin a Jang a k Yakkům (ďáblové). Podle Sinhálské legendy, Kandské tance mají počátek před 2500 lety, z magického rituálu, který uzdravil očarovaného krále. Mnoho forem současných tanců se dá rozpoznat v historických, tradičních, obřadních a etnických tanců minulosti.


Jeden z nejstarších písemných důkazů, popisuje tanec Natja Šastra, který je základem pro současný klasický tanec Indie. (Bharathanatjam)
Starodávný Sinhálský (Sri Lanka) text Mahavamsa, uvádí že král Vijaya se vylodil na Srí Lance v roce 543 př.n.l. a slyšel svatební hudbu a viděl svatební obřadní tanec. Původ tanců Srí Lanky se dají datovat až k domorodým kmenům. Klasický Srí Lanský Kandský tanec obsahuje vysoce rozvinutý systém Tala (rytmus), který se hraje na zvonky a činely zvané Thalampataa.


V evropské kultuře, jeden z nejstarších záznamů o tanci je od Homéra (8.stol. př.n.l.), kde v eposu „Iliad“, popisuje tanec Chorea (Khoreia). Ranní řekové utvářeli umění tance do systému vyjádřující širokou škálu různorodých pocitů. Například tanec Furies, vzbuzoval úplnou hrůzu u těch, kteří se na tanec dívali. Řecký filozof Aristoteles obohatil tanec poezií a udílel pokyny tanečníkům, kdy mají do jakého rytmu dělat určité gesta, pro vyjádření chování, vášně a akce. Nejlepší řečtí sochaři studovali postoje tanečníků k inspiraci zachycení určitých pocitů do sochařského umění.