Kubánské zemědělství: Kolaps a ekonomická reforma část 1.

Kubánské zemědělství: Kolaps a ekonomická reforma
Revize ekonomického výzkumu pro státní statistický úřad USA, Zěmědělský výhled/Říjen 1998 Kubánské zemědělství: Kolaps a ekonomická reforma

zdroj: http://www.ers.usda.gov/publications/agoutlook/oct1998/ao255h.pdf

Kuba reagovala z části na současnou (1993) hospodářskou krizi otevřením ekonomiky na tržní síly a zaměřila se více otevřenému obchodu s ostatními zeměmi v regionu. Z hlediska rozlohy, počtu obyvatel a zemědělské produkce, Kuba dominuje Karibiku. Pokud by se Kuba rozhodla připojit se ke globální tržní ekonomikce, její hospodářský vliv by se mohl výrazně zvýšit. Pokuď by se otevřel obchod mezi USA-Kubou, Kuba má potenciál stát se novým zdrojem pro americký zemědělský trh
a zdrojem dovozu potravin do USA. Nové cíle pro investice USA na Kubě, a také jako hlavní konkurent USA na export zemědělstké vyroby (zejména těch, na Floridě), a taky jako destinace pro turisty.

Kolaps kubánského hospodářství

Nedávné hospodářské dějiny Kuby lze rozdělit do tří období vymezené dvěma hlavními událostmi: v roce 1959 komunistická revoluce, a zhroucení centrálně plánovaných ekonomik východní Evropy v roce 1989 a Sovětského svazu v roce 1991. V před-revolučním období, kubánské zdroje byly soustředěny v rukou malé hrsty obyvatel. Osm procent majitelů půdy kontrolovalo více než 70 procent pozemků, a vlastníci USA kontrolovaných 25 procent kubánské půdy. Investice USA byly diverzifikované v celé ekonomice. V zemědělství, mnoho velkých amerických firmem investovalo do cukru, dobytku, a tabáku. V tomto období, byly kubánská a USA ekonomika cukru pevně integrovaná, a více než polovina kubánského vývozu cukru šlo do USA, poskytovat více než jedenu-třetinu z cukru, dovozu doUSA. Castrova revoluce ukončila koncentraci zdrojů a znárodnil velkou část ekonomiky. Vztahy s USA se zhoršili. USA přerušil diplomatické vztahy s Kubou v roce 1961 a
uložila obchodní a finanční embargo v roce 1962. Embargo bylo ještě více přitaženo legislativní změnou Kubánským demokratickým aktem (Cuban democratic Act) v roce 1992 a aktem Kubánské svoboy a demokratické vzájemnosti (Cuban Liberty and Democratic Solidarity Act – Helms - Burton) v roce 1996. Legislativa z roku 1992 penalizovala země jejichž loďe by se vylodili na Kubě a udělovala presidentu možnost postihnout země, které by s Kubou obchodovali a zabránit těmto zemím obchodu s USA a prodloužit postižení embarga i na tyto země. Kuba spoléhala na více vzdálené dodavatele a trhy z Evropy a Asie. Jakmile loď vplula do přístavu na Kubě, už tato loď nemohla vplout do vod USA. Kuba také musela používat dražší loďe pro přepravu a také platit vyšší poplatky při kotvení i u mimo amerických přístavů. To vše vedlo k zvýšení nákladů na dovoz a k snižení produktivty kubánské ekonomiky, zvýšení cen za potraviny a ohromné nedostatky potravin, které se opakovaly v roce 1998 díky velkému suchu.
Následování komunistické revoluce vedená Castrem, mělo za následek obrovskou závislost na Sovětské pomoci. Kubánská ekonomika byla založena na exportu cukru do bývalého Sovětského svazu a jeho filiálek komunistických režimů po východní Evropě. Sověti obchodovali s Kubou výměnu nafty za ceny cukru, které byli nad míru vysoké ( 51 centů za 1 libru cukru, když průměr na ostatních trzích bylo 6 centů), takže pro Kubu to byl výhodný ekonomický vztah. Kubánská produkce cukru byla v rozmezí od 4 do 8 milionů tun během 60., 70. a 80 let. Sovětská pomoc byla největší zbraní na negativní ekonomický dopad na embargo USA a přispívala jednou čtvrtinou HDP v řádě několika let.
S pádem centrálního plánování ekonomik východo evropských zemí v roce 1989 a rozpad Sovětského Svazu v roce 1991, bylo obrovskou ztrátou s dopadem na trh a ztráta hlavní spolupráce se zahraničím. Jako výsledek, Kubánská ekonomika zkolabovala a důsledek embarga se plně projevil. Ztráta levné nafty od sovětů nastolila energetickou krizi. Kubánský zahraniční obchod se propadl o 75% a ekonomická produktivita se propadla o 50 procent. Od roku 1994, zemědělská produkce se propadla o 54 procent s porovnáním s úrovní v roce 1989. Zvláště se to projevilo na produkci cukru a tabáku. Spotřeba potravin se propadla o 36 procent. Dení kalorický příjem spadkl z deních 2,908 kalorií , na 1863 kalorii za den v roce 1993. (americké ministerstvo zdravotnictví doporučuje 2,100 – 2,300 kalorií na den) U občanů, kteří byli závislí na státu, jako děti a staří lidé, se propad příjmu kalorií na den dostal na 1450 kalorií.