Proč nás budoucnost nepotřebuje 5

Sen robotiky, je za prvé, že inteligentní stroje za nás budou pracovat a tak nám dovolí žít pohodlný život, a tak obnovit život v Edenu. Z historie takových ideí je například úryvek, z knihy od George Dysona, „Darwin mezi stroji”, kde varuje: „ Ve hře života a evoluce jsou ve hře na stole tři hráči: lidské bytosti, příroda a stroje. Já jsem pevně na straně přírody. Ale příroda, jak předpokládám, je na straně strojů.” Jak vidíme, Moravec souhlasí, věří, že lidé nebudou asi schopni přežít nad dokonalými druhy robotů.
Za jak dlouho takový to roboti mohou být sestrojeni? Přicházející pokrok v počítačové výkonosti předpokládá do roku 2030. A jakmile bude existovat inteligentní robot, je to jen malý krůček k robotickému druhu, jako takovému – inteligentní robot, který je schopen vyrábět sám sebe.
Druhý sen robotiky je, že se postupně budeme přetvářet v robotickou technologii, která bude blízko nesmrtelnosti díky možnému stažení našeho vědomí, toto je proces který si myslí Danny Hills, že si na něj budeme postupně zvykat a jak Ray Kurzweil elegantně popisuje ve „Věku duchovních strujů”. (Začínáme si toho všímat už v dnešní době, jako například vkládání elektronických zařízení do našich těl, jak je ilustrováno no obalu časopisu Wired 8.02)
Ale pokuď budeme stahováni do našich technologií, tak jaké pak jsou šance, že budeme ještě námi samotnými, nebo dokonce vlastně lidmi? Připadá mi, že s větší pravděpodobností robotická existence nebude za jedno s lidmi v tom smyslu jak bychom si přáli. Roboti neboudou v žádném smyslu našimi dětmi, že touto cestou naše lidskost bude možná ztracena.
Genetické inženýrství slibuje revoluci v zeměděltsví zvýšením výtěžnosti sklizně a omezení použití pesticidů, vytvoření desítky tisíc nových druhů bakterií, rostlin, virusů a zvířat; nahradit rozmnožování, , nebo ho doplnit klonováním, vytvoření léků na mnoho chorob, prodloužení našeho vyhrazeného času k životu a jeho kvalitu a mnohem a mnohem víc. S jistotou teď už víme, že tyto zásadní změny v biologických vědách jsou bezprostředně blízko a budou vyzývat k naše představy, co vlastně život je.
Technologií jako je lidské klonování, vznáší naši pozornost k zásadním otázkám etiky a morálky. Například, když bychom přetvořili sami sebe v několik oddělených a nerovnoprávných druhů, použitím genetického inženýrství, tak by byla ohrožena představa o rovnoprávnosti, která je základním kamenem naší demokracie.
Vzhledem k neuvěřitelné síle genetického inženýrství, není žádným překvapením že jsou zde podstatné otázky bezpečnosti. Můj kamarád Amory Lovins spolu s Hunterem Lovinsem napsali článek o ekologickém pohledu na tyto druhy nebezpečí. Mezi mnoha jejich stanovisky znělo: „nový botanický přidružený vývoj rostlin s jejich ekonomickým, ne evolučním úspěchem” (přečtěte si článek "Příběh dvou botanik," časopis Wired 8.04 strana 247) Amoryho dlouhá kariéra byla zaměřena na energii a efektivitu zdrojů, z pohledu celostního systému, na systémy stvořeými lidmi; jako například celostní systém často nachází řešení mnohem jednoduší, moudřejší k jinak na pohled složitým problémům, a je použitelný samožřejmě i v našem tématu.
Po přečtení článku Lovinských, jsem uviděl pravidelnou rubriku v The New York Times od Gregga Eastbrooka o geneticky upravovaných rostlinách, pod titulkem: „Jídlo budoucnosti: Jednoho dne, bude rýže ve vitamínu A. Ledže by odpůrci technologického pokroku vyhráli”
Jsou Amory a Hunter Lovinští odpůrci technologického pokroku? Určitě ne. Věřím, že se všichni shodnem, že zlatá rýže s vitamínem A, je pravděpodobně dobrá věc, pokuď je vyvíjena s dostatečnou péčí a respektem k možným nebezpečním z manipulací křížením mezi druhy.
Uvědomování si základních nebezpečí v genetickém inženýrstní začíná růst, podobně jak na něj narážel článek bratrů Lovinsových. Veřejnost si uvědomuje neklid, který vyvolává geneticky upravované potraviny, které nejsou takto označeny.
Ale genetické inženýrství je už mnohem dál. Jak Lovniští uvedli, USDA (Americké ministerstvo zemědělství) schválilo 50 geneticky upravených rostlin pro neomezené pěstování; více jak polovina světových sojových bobů a třetina kukuřice obsahuje genetické zásahy spletené s jinými druhy životních forem.
Zatímco je zde mnoho důležitých ozázek, moje hlavní znepokojení genetického inženýrství je zaměřeno na zůžený cíl: že dává moc – ať už vojsku, náhodně, nebo úmyslně terotistickýmu útoku - k vytvoření „Bílé nemoci”
Mnoho zázraků nanotechnologie bylo poprvé vyjeveno laureátem Nobelovy ceny za fyziku Richardem Feymanem, v přednášce ,kterou přednesl v roce 1959, následně vydána pod titulem „Je tam dóle mnoho prostoru”. Tato kniha na mě velmi zapůsobila, v polovině 80. let, byla Eric Drexlerova kniha „Motor Stvoření”, v které popisoval krásu jak manipulace hmoty na atomové úrovni, může vytvořit utopickou budoucnost hojnosti, kde je vše možno vyrobit velmi levně, každá nemoc, nebo fyzický problém se bude moci vyřešit nanotechnoligií a umělou inteligencí.
Následná kniha, „Neomezená budoucnost: Revoluce Nanotechnologie”, kterou napsal Drexler jako spolu autor, popisoval některé představy změn, které možná vemou místo v našem světě, na molekulární úrovni tzv. „montéři”. Montéři mohou umožnit neskutečnou nízko nákladovou solární energii, léky pro rakovinu a běžné nachlazení budouschopni léčit posilněním imunitního systému, v zásadě kompletní očistu prostředí, neuvěřitelně levné kapesní superpočítače – v podstatě každý produkt by byl vyroben montéry v ceně, né větší než dřevo. Vesmírné lety budou dostupnější, než jak jsou dnes dostupné zámořské lety a znovu oživení vymřelých druhů.
Pamatuji si dobrý pocit po přečtení knihy „Motory Stvoření”. Jako technolog, mě to dalo pocit klidu, že jako pokrok je nanotechnologie možná a dokonce i nevyhnutelná. Pokuď nanotechnologie byla naše budoucnost, tak jsem neměl žádný tlak z toho se starat o počty problémů ze současnosti. Dostal bych se k Draxlerové utopické budoucnosti, asi si bych si užil víc život tady a teď. Nedávalo smysl, setrvat na jeho vizi, která mě nedala celou dobu spát.