Proč nás budoucnost nepotřebuje 6

Drexlerova představa také vede k velké legraci. Já občas popisuji lidem zázraky nanotechnologie těm, kteří o ní ještě neslyšeli. Potom co je poškádlím se všemi věcmi co Drexler popisuje, dám si domácí úkol: „Použiji nanotechnologii k vytvoření upíra, za extra příspěvek vytvořím protilék”
S těmito zázraky přichází jasné nebezpečí, kterých jsem si byl silně vědom. Jak jsem řekl na konferenci o nanotechnologii v roce 1989 „Jednoduše nemůžeme dělat naši vědu, aniž bychom se obávali etických otázek” 5 Ale následně po rozhovorech s fyziky mě přesvědčilo, že nanotechnologie, ani nebude použitelná, nebo minimálně, ze nebude použitelná v nejbližší době. Krátce po té, jsem se přestěhoval do Colorada, k dokončení titěrné práce na softwaru pro internet, konkrétně k nápadům, které vzali jméno Java a Jini.
Minulé léto, Brosl Hasslacher mě pak oznámil, že nano molekulární elektronika je prakticky k použití. To byla nová zpráva, tedy pro mě a myslím, že i pro mnoho lidi – a radikálně to změnilo názor na nanotechnologii. Vrátilo mě to zpět ke knize „Motory Stvoření”. Čtení Drexlerové knihy více jako po 10 letech, mě upozornilo na fakt, jak jsem s lehkovážností dříve četl kapitolu „Hrozby a Naděje”, obsahující diskuzi jak nanotechnologie mohou být „motorem destrukce”. Zajisté, že v mém znovu čtení v této varovné knize, jsem cítil jak naivní jsou Drexlerovi návrhy jistot, s porovnáním s tím, kam se tyto nebezpečí jsou schopny dostat z dnešního pohledu.(S očekáváním a vylíčením mnoha technických a politických problémů z technologií, Drexler založil „The Foresight Institute / Institut Předvídavosti” v 80. letech, pomoci připravit společnost pro očekávání pokrokových technologií – a nejvíc na nanotechnologii.
Možný průlom montérů, vypadá více než pravděpodobně v průběhu dalších 20 let(10 let, článek je z roku 2000). Molekulární elektronika – nové podpole nanotechnologie, kde jednotlivé molekuly jsou jako obvod prvků – měla by rychle vyspět a stát se vysoce lukrativní během tohoto desetiletí, rozpoutat velké vklady k získům ve všech oborech nanotechnologií.

Bohužel, s porovnáním nukleární technologie, je mnohem jednodušší vytvořit použití destruktivní nanotechnologie, než použití té užitečné. Nanotechnologie má jasné užití ve vojenství a terrorismu a nemusíte být sebevrah, pokuď chcete zařízení, které má masivně destruktivní použit – takové zařízení může být vyvinuto k selektivní destrukci, poznamená, například, jen určitou geografickou oblast, nebo skupinu lidí, která je geneticky jiná.
Bezprostřední následek Faustova obchodu je, že zde běží o smrtelné riziko z držení obrovské moci nanotechnologie – riziko, které může zničit naši biosféru, na které zcela závisíme.
Jak Drexler popisuje:
„Rostliny” s „listy” už nejsou za potřebí, než dnešní solární panely, které by mohli přemoci rostliny, zaplňování biosféry s nepoživatelným listovým. Odolné všežravé „bakterie” by mohli přemoci opravdové bakterie: Mohli by se rozšiřovat jak lítající pyl, rychle by se rozmnožovali, a přeměnili by biosféru v prach, v řádu dnů. Nebezpečné rozmnožovače mohou být jednoduše tak odolní, malý a rychle se šířící, že je nebude možné zastavit – o to jednodušeji, pokuď neučiníme nějaké přípravy. Už tak máme dost starostí s kontrolou virusů a ovocných mušek. Mezi zasvěcenci nanotechnologie, tento problém zvaný jako „problém šedivýho bláta” Taková masa nekontrolovaných rozmnožovačů nemusí být šedivá nebo mazlavá, označení “šedivý bláto” zdůrazňuje, že rozmnožovači jsou schopni vyhladit život a mohou být tudíž méňě fascinující jak některý z druhu travní zeleně. Mohou být evolučně nepřemožitelní, ale proto zde není nutnost je za to cenit.
Hrozba šedého bláta činí jedno jasné stanovisko: Nemůžeme si dovolit žádnou nehodu s množícimi se montéry.
Šedé bláto, by byl velmi depresivní konec lidského dobrodružství na planetě Zemi, mnohem horší než mráz nebo požár a mohlo by to být prostě jedním lidským „úps” z nějaké laboratoře. 6
To je nejničivější samočinně množící se moc v genetice, nanotechnologii a robotice, která by nám měla dát pauzu. Sebe replikace je operační metoda genetického inženýrství, která je kopíruje funkci dělení buněk a takto představuje primární hrozbu šedého bláta. Příbehy robotů, kteří dostali amok, například jako Borg ve Star Treku, množící se a mutující od etických principů, které nastavili jejich tvůrci jsou velmi dobře zakotveny v knihách a komiksech ze sci-fi. Sebe replikace může být více zásadní, než jsme si mysleli, a proto těžší, nebo nemožná kontrole. Nedávný článek Stuarta Kauffmana v časopise Nature nazván „Sebe replikace: Dělají to i peptidy”, pojednává o objevu 32 amino kyselin – peptide může „sebeoživit svoji syntézu” Nevíme jaké toto rozšiřování dovednosti je, ale Kauffman poznamenává, že to může narážet na „cesta k sebe reprodukci molekulárních systému na základě mnohem větším než Watsonovi-Crickov teorie párování”|

Po pravdě, měli jsme po léta v rukou jasné varování o nebezpečích rozšíření vědomostí genetického inženýrství – možnost znalostí, které sami o sobě mohou masově zabíjet. Ale tyto hrozby nebyli vůbec na veřejnost publíkovány. Diskuze veřejnosti byla jasně nevyhovující. Není zde žádný zisk, z publíkování těchto nebezpečí.
Nukleární, biologické a chemické technologie ve 20. století byli široce používány ve vojenství jako zbraně hromadného ničení, vyvinuty ve vládních laboratořích. Při větším zaostření, ve 21. století geneticko-nano-robotické technologie mají jasný komerční záměr pro obchodní trh. V tomto věku komercionalismu, technologie s vědou jako služka – přináší sérii magických vynálezů, které jsou fenomenálně výnosné. Agresivně usilujeme o naděje těchto nových technologií, společně s nenapadnutelným globálnímy systémy kapitalismu a jejich pesrté finančně stimulující a soutěživé tlaky.
Toto je poprvé v historii naši planety co nějaký druh, jeho dobrovolnými činy, se stal nebezpečný sám sobě – stejně jako mnohým dalším.
Může to být známý progres, projevující se v mnoha světech – planeta, nově zformovaná, klidně se otáčí kolem její hvězdy, život se pomalu tvoří, kaleidoskop procesů rozvíjících živočichy, objevuje se inteligence, která se projeví a radí se o ohromné hodnotě přežití, a náhle se objeví technologie. Prokazuje, že je zde něco jako Zákon Přírody, že tyto zákony mohou být dokázány pokusy a že tyto pokusy mohou být uchovány a použity v životě, v nebývale velkém rozsahu. Věda rozpozná přínosy obrovské moci. V bleskosti, přetváří svět svými vynálezy. Některé planetární civilizace vidí jejich počínání, nastaví hranice co mohou a co nesmí být učiněno, a bezpečně překonají časy nebezpečí. Druzí nejsou tak šťastní nebo tak prozíravý, zemřou.
________________________________________
5 First Foresight Conference on Nanotechnology (první konference předvídavisti) Říjen 1989, přednáška nazvána "The Future of Computation (Budoucnost výpočtů)" Publiokováno v Crandall, B. C. a James Lewis, editors.Nanotechnology: Research and Perspectives.(Nanotechnologie: Výzkum a předpovědi) MIT Press, 1992: 269. Podívejte se www.foresight.org/Conferences/MNT01/Nano1.html.
6 V jeho 1963 novele Cat's Cradle(Kočičí kolébky), Kurt Vonnegut představujea šedé bahno-jako nehodu kde forma ledu nazvána ice-nine (led devět) , která bude tak vysoká, že zamrznou oceány.
7 Kauffman, Stuart. "Self-replication: Even Peptides Do It." (Sebe-replikace: Dělají to i peptidy)časopis Nature, 382, Srpen 8, 1996: 496. podívejte se www.santafe.edu/sfi/People/kauffman/sak-peptides.html.