Proč nás budoucnost nepotřebuje 10

Upřímně věřím, že situace v roce 1945 byla jednodušší, než které teď čelíme: Nukleární technologie byli schválně odděleny od komerčních a vojenských užití, a dohled byl přirozeně uplatněn nad atomovými testy, kde by se dala jednoduše měřit radioaktivita. Vojenský výzkum je prováděn ve středisku Los Alamos, s výsledky tajnými, jak jen to je možné.
Genetika, nanotechnologie a robotika v současné době, není jasně oddělena od komerčních a militantních užití; možnostmi jejich použitelného trhu, je velmi těžké si představit, je jen kupovat pouze v národních laboratořích. S jejich široce komerčním úsilím, vynutit si útlum, bude vyžadovat podobný přístup jako u biologických zbraní, ale na nebývalé úrovni. Toto, nevyhnutelně povede k vyústění nepokojů mezi naším soukromím a informace dožadované zákonem, který má mandát nás všechny chránit. Bezdebat budeme silně proti ztrátě osobních svobod a svých práv.
Kontrolu nad útlulmem určitých genetický, nano a robot technologií, se projeví v kyber prostoru a stejným díkem i na materiální úrovni. Kritický bod, bude vytvořit transparentnost ve světě soukromých informací, dojdeme k novým formám ochrany intelektuálního majetku.
Vhodné prokázání bude také vyžadovat, že vědci a inženýři si osvojí vysoké etické zásady, podobající se Hippokratově přísaze, a že budou mít odvahu k vystoupit když to bude nutné, i za cenu možného sebeohrožení. Toto by odpovídalo na zvolání – 50 let po Hiroshimě – laureátem Nobelovy ceny Hans Bethe, jeden z nejstarších živých členů Manhattan Projektu (zemřel v roce 2005), že všichni vědci „zastavte a upusťte od tvoření, rozvoje, zdokonalování, a vyrábění nukleárních zbraní a jiných možných zbraní hromaného ničení“14 21. století bude vyžadovat z těchto důvodů smysl pro bdělost, osobní odpovědnost u pracovníků, kteří by pracovali s jadernými, biologickými a chemickými technologiemi a genetické, nano, robotické technolgie vyloučit k pokusům zbraní hromadného ničení a vědomosti o možných masových destrukcích.

Thorau také řekl, že budeme „bohatí v rozměrech mnoha věcí, které bychom si mohli dovolit bezpovšimnutí a nechat je ladem.“ Každý hledáme štěstí, ale vypadá to, že by stálo za to se dotázat, jestli si potřebujeme vzít na sebe tak obrovskou hrozbu úplného zničení, za cenu vědět víc o znalosti a věcech, zdravý selský rozum nám říká, že je zde nějaký přirozený limit našich materiálních potřeb – a toto určité uvědomnění si je moc nebezpečné a bylo by nejlepší kdybychom se ho vzdali.

Navíc bychom se měli usilovat o dosažení skoro nesmrtelnosti bez uvědomnění si toho za jakou by to mohlo být cenu, s podobně souměrným nebezpečím jako sebe vyhlazení. Nesmrtelnost, mezi tím možná má původ, ne až tak v utopickém snu.
Nedávno jsem měl to štěstí se setkat s vynikající autorem a vzdělancem panem Jacques Attali, kde jeho kniha Lignes d’horizons (Millenium, v anglickém překladu) pomohlo k inspirci vytvoření Java a Jini programovacích jazyků, jak už jsem se zde dříve zmínil. V jeho nové knize Fraternités(Bratrstvo), Attali popisuje jak naše sny této utopie se mněnili v průběhu času:
„Na počátku společenstev, lidé viděli jejich etapu na zemi jen jako labyrint bolesti, k dvěřím na konci cesty, přes jejich smrt, k spolku bohů a věčnosti. Hebrejcemi a poté i řeci, někteří lidé se odvážili osvobodit od teologických požadavků a snili o ideálním městě, kde by se rozprostírala Svoboda. Ostatní, byli jen evolucí trhu společnosti, porozuměni, že svoboda jednoho, může narušovat svobodu druhého, a aby tak hledali Rovnost.“
Jacques mě pomohl poznat jak tyto tři utopické cíle udržují napětí v naší společnosti. A ve Fraternity(Bratrství) popisuje čtvrtou, jejíchž základem je altruismus. Bratrství samo o sobě se spojuje se šťestím individuálního jedince, se štěstím ostatních, poskytuje slib sebe zachování.
Vykriztalizoval mě tak Kurzweilův sen. Technologický přechod k Věčnosti – skoro k nesmritelnosti skrze robotiku – nemusela by to být zrovna žádadná utopie, a s tímto úsilím pak nebízet možnost jasných hrozeb. Možná bychom měli přehodnotit naše volby utopií.
Kde bychom měli hledat nové etické základy pro náš směr? Našel jsem nápady v knize „Ethics for the New Millenium – Etika pro Nové Tisíciletí” od Dalaj Lamy, byli velmi poučné. Jak je přesto I tak dobře známo, ale velmi málo dbáno, Dalaj Lama podává vysvětlení, že nejvíce důležitých věcí pro chování v naších životech je láska a soucit k druhým a proto naše společnosti musí rozvinout větší záměr standardně positivního etického jednání jak k jedinci, tak společnosti, které popisuje podobně Attali v utopické knize Fraternity(Bratrství).
Dalaj Lama pak také argumetnuje, že musíme pochopit co dělá lidi šťastnými, a uvědomit si silný důkaz, že ani materiální pokrok, ani snaha o moc vědění není klíčem – že jsou zde limity co věda a vědecké hledání samo o sobě může dosáhnout.
Náše západní povědomí o tom co je štěstí pochází z Řecka, kde ho definovali jako „používání životních sil po boku křivek dokonalosti plně rozprostřeny v životě” 15
Zcela musíme najít smysluplné výzvy a dostatečný prostor v našich životech, abychom byli šťastni v jakýchkoli podmínkách, které mohou nastat. Ale já věřím, že musíme najít alternativní příležitosti pro naše kreativní síly, za kulturně neutuchající ekonomický růst, tento růst byl velmi požehnán několika staletími, ale nepřineslo větších výsledků v nalezení štěstí, a musíme si vybrat mezi snahou neomezeného a neřízeného růstu skrze vědecké technologie a tak společnosti jasných nebezpečí.
Je to už víc jak rok co jsem se seznámil se Rayem Kruzweilem a Johnem Searle. Dívám se kolem sebe pro naději hlasů pro varování a vzdání se, i v těchto lidech jsem oběvil, kdo je na pochybách jak já o našem současné krizové situaci. Také cítím, že jsem zatížen osobní zodpovědností, tím co jsem udělal, ale i proto co ještě možná teprve udělám, setkáním se s vědou.
________________________________________
14 Podívejte se také na Hans Bethe's 1997 dopis Presidentu Clintonovi, na www.fas.org/bethecr.htm.
15 Hamilton, Edith.The Greek Way – Řecká cesta. W. W. Norton & Co., 1942: 35.