Proč nás budoucnost nepotřebuje 8

O dva roky později, v roce 1948, Oppenheimer začal vidět své myšlenky trochu z jiné úrovně “s určitým smyslem surovosti se nedá lehce utišit pocit nemravnosti, bezcitnosti, zveličování, fyzikové si jsou vědomi provinilosti, a to je vědomost, kterou nemohou ztratit.
V roce 1949 Sověti použili jadernou bombu. Od roku 1955, obě dvě strany, jak USA, tak Sověti testovali vodíkvé bomby vhodné pro letectvo. A tak započal závod ve jaderném zbrojení.
Dvacet let na to, v dokumentárním snímku “Den po Trinity”, Free Dyson shrnul vědecké postoje které nás přivedli k jaderné propasti.: “Cítil jsem to na svoji kůži, záře jaderných zbraní. Je to neodolatený pocit, když k nim přistupujete jako vědec. Pocit, že ve vašich rukou máte, přístup k energiím, které tvoří hvězdy a umožňují Vám tvořit vaše přání. Přání vyhodit do vzduchu milion tun kamene. Je to něco co dává lidem iluzi neomezené moci a to je vlastně celá příčina našich problémů, ty můžeme nazvat technickou arogancí, která vítězí nad lidmi, když vidíme co je lidská mysl schopna s ní dělat.8
Nyní, jako tehdy, jsme tvůrci nových technologií a hvězd pomyslné budoucnosti, hnáni tentokrát velkými finančními odměnami a globální soutěží – přezevšechny hrozby, těžce hodnotíme to, jaké by to mohlo být , kde je reálný výtvor toho co tvoříme a představujeme si.
V roce 1947, v časopise “The Bulletin of the Atomic Scientists” se počaly oběvovat takzvané hodiny konce světa. Po více jak 50 let poukazovali na fakt možného jaderného nebezpečí, kterému bychom mohli čelit. Ručičiky se patnáctkrát (18 x k roku 2010), zastaveny na čase devět minut do dvanácté (11:54-2010), zrcadlily reálné jaderné ohrožení. Po nedávném připojení jaderného arzenálu Indií a Pákistánem se snížila jistota dohod o snižování jaderných zbraní. Tím se ručička stále posouvá k dvanácté hodině.
V naší době, kolik je mnohých nebezpečí kterým můžeme čelit, ne jen z hrozeb nukleárních zbraní, ale můžeme čelit nebezpečí vymření, i z jiných technologií?
Filozof John Leslie studoval tuto otázku a došel k závěru, že je zde 30 procentní možnost úplného vyhynutí 9, Ray Kurzweil dokonce věří že:“je vetší možnost že vyhynem, než aby se nám podařilo přežít”. s tímto upozorněním “že je notoricky prohlášeným optimistou”. Nejenom tyto odhady nepovzbuzují, ale neobsahují ani žádné teorie mnoha hrůzných scénářů, rychlého vyhynutí lidstva.
S těmito odhady, mnoho vážených lidí jsou už přesvědčeni, že se pohybujem směrem opustit Zemi, rychle jen jak to jde. Kolonizovali bychom galaxie jak předpokládá von Neumann, přesouvat se z jednoho solárního systému do dalšího. Tento krok bude nevyhnutelný do pěti miliard let od současnosti (nebo dříve, pokuď bude naše sluneční soustava zasáhnuta střetem s galaxií Andromeda, který je předpokádan za tři miliardy let od současnosti), ale pokuď budeme citovat Kurzwela a Moravce, bude to muset být do poloviny 21. století.
Jaké jsou zde morální závěry? Musíme opustit tuto zemi v závislosti druhové důležitosti k přežití, kdo veme na sebe zodpovědnost za to že tady někdo bude ponechán (konec konců většina nás)? A i tak i kdybychom se rozptýlili po hvězdách, není pravděpodobné, že si svoje problémy veme také sebou, a později přijít na to že nás pronásledujou? Osud našeho druhu na Zemi a náš život v galaxiích se zdá nerozuzlitelně spjat.
Další idea je pozvednout řadu štítů k obraně se před technologiemi. Jedno z částí ministerstva obrany USA za Reaganovy vlády, tak uvažovalo nad vytvoření obraného proti jaderného štítu z hrozeb Sovětů. Ale Arthur C. Clarke který byl zasvěcený do této diskuze konstatoval:”Může to býti možné, s obrovskými výdaji, sestrojit místní obranný systém který by “jen” nechal proletět určité procento vystřelených balistických raket, tolik prosazovaný vládní deštník byl nesmysl. Luise Alvarez, možná největší experimentální fyzik tohoto století, podotkl k obhajoběj této idei:”byli to bystří chlapíci, bez selskýho rozumu”.
A.Clarke pokračuje”Dívání se do mé často nejasný křišťálové koule, předpokládám, že totální obrana bude moci být dostupná dříve či později jednoho století. Ale technologie zahrnuté v obraně, jako produkt k prodeji, budou zbraně tak hrozné, že nikdo se nebude zaobírat s balistickými střelami” 10
V “Pohonech Stvoření” Eric Drexler předpokládá, že vybudujeme nanotechnologický štít, formu imunitního systému v biosféře – obrana proti nebezpečným replikátorům jakýchkoli druhů, které by mohli uniknout z laboratoří nebo jinak zlamyslně vyrobeny. Ale štít sam o sobě bude velmi nebezpečný, nic nemůže zamezit z rozvoje sebeimunitních problému z vlivu samotné biosféry.11
Podobné potíže jsou s konstrukcí štítů proti robotice a genetickému inženýrství. Tyto technologie jsou tak mocné, že je z časového hlediska nemožné je se proti nim chránit v důsledku o jejich zájem, ale i kdyby bylo možné uplatnit takovéto obranné štíty, vedlejší účinky tohoto rozvoje bude neméně tak nebezpečné než technologie, proti kterým, se chceme chránit.
Tyto možnosti jsou všechny nežádoucí, nebo nedosažitelné, a nebo obojí. Jediná reálná alternativa je vzdání se těchto představ: zastavení rozvoj technologií, které jsou tak nebezpečné, omezením naší snahy určitých typů technologií.
Ano, já vím, že vědomosti je dobrá, jako prostředek k hledání nových pravd. Hledali jsme vědění od dávných časů. Aristoteles otevřel vědu Metafyiky s jednoduchým stanoviskem: Všichni lidé mají přirozenou touhu vědět” Máme jako pilíř naší společnosti, dlouho toužený přístup k informacím, a rozpoznáváme že problémy činí v zábranách pokusů se dostat rozvoji vědění. V neposlední době, jsme uctívali věděckého vědění.
________________________________________
8 Else, Jon.The Day After Trinity: J. Robert Oppenheimer and The Atomic Bomb Den po Trinity:J.Robert Oppenhemer a atomová bomba (dostupné na www.pyramiddirect.com).
9 Tento odhad je v knize Leslieho “Konec světa”: Věda a Etika lidského vyhynutí” kde uvádí, že pravděpodobnost vyhynutí je mnohokrát vyšší než jak uvádí Bardon Cartrově knize “Doomsday argument – Argument Posledního soudu”, kde ve zkratkosti cituje” raději máme nějaké zdráhání a neochotu věřit, že jsme zde výjměčně brzo, například 0,001 procent možnosti mezi všemi žijícimi lidmi, kteří kdy žili. Toto by mohl být důvod si myslet že lidstvo nepřežije po dobu mnoha staletí, budou kolonizovat galaxie. Cartrův Argumetn Soudného dne nevede k nějakým rizikům jako takovým. Je to argument k přehonocení a zkorigování předpokladů, které generují utvrzení z různých možných nebezpečí.” (Routledge, 1996: 1, 3, 145.)

10 Clarke, Arthur C. "Presidents, Experts, and Asteroids."Science, June 5, 1998. Reprinted as "Science and Society" inGreetings, Carbon-Based Bipeds! Collected Essays, 1934-1998. St. Martin's Press, 1999: 526.
11 A David Forrest předpokládá v jeho novinách "Regulating Nanotechnology Development – Regulace nanotechnologického pokroku," dostupná na www.foresight.org/NanoRev/Forrest1989.html, “Pokuď použijeme omezení dostupnosti k omezení technologie jako alternativu regulovat vědu, bude nemožné pro žádného vědce pojmout hodnotu rizika (destrukce biosféry), takže teoretická aktivita rozvoje nanotechnoligie by se nikdy neměla ujmout. Forrest analyzuje stanovisko k pouze vládní ochraně a regulaci - ne moc příjemná myšlenka.