Proč nás budoucnost nepotřebuje 9

Ale přes jasný historický precedens, když vememe plně přístupný neomezený rozmach vědění, tak nás čeká jasná hrozba vymření, selský rozum se pak samočinně dožaduje přezkoušení i těchto základních dlouho držených se přesvědčení.
Byl to Nietzsche kdo nás varoval na konci 19. století, nejen Bůh je mrtev, ale i „Víra ve vědu, která bez debat existuje, nemůže dlužit svému původnímu kalkulovanému záměru, musí pocházet ze zlomyslné neužitečnosti a nebezpečnosti „snahy o pravdu” a “pravdy za každou cenu” je nepřetržitě prokazováno. Toto je další nebezpečí, kterému plně čelíme – následkům hledáním naší pravdy. Pravdy, kterou se věda snažila nebezpečně nahradit Boha, směrem k sebe vyhlazení.
Pokuď bychom souhlasili, jako druh, co jsme chtěli, kam jsme byli směřováni, a proč, tak bychom mohli udělat svoji budoucnost méně nebezpečnou – že bychom mohli porozumět, že můžeme a měli bychom upustit od svého dosavadního chování. Jinak jednoduše se bude dít ozbrojovací závod v genetice, nanotechnologiích a robotice stejně jak tomu bylo v 20. století s jadernými, biologickými a chemickými zbraněmi. Toto je možná největší risk, jak už jednou tento závod začne, je velmi těžké ho zastavit. Tentokrát, ne jako u Manhattan projektu jsme ve světové válce, kde by byl očividně na očích nějaký konkrétní nepřítel, který se snaží zničit naši civilizaci, jsme hnáni spíše našimi zvyky, naší touhou, naším ekonomickým systémem a naší soutěživostí o vědění.
Věřím, že naše společné přání bude směrem k cíly společných hodnot, etiky a morálky. Pokuď by jsme dosáhli více kolektivní moudrosti za uplyunlích pár tisíceletí, potom by dialog vedl k jeho konci více k prakticky, a neuvěřitelné síly, které se postupně uvolňují, tak by z nich nebylo tolik obav.
Jeden by mohl inspirovat takovým to dialogem z našeho přirozeného instinktu sebezáchovy. Jedinci toto mají, ale jako druh to nevypadá, že to je jeho přednost. S hrozbou jaderného nebezpečí, často jsme si mýlili k sobě a často lhali jiným, i za cenu obrovských rizik. Zda-li to byla politická motivace a nebo že jsme nemysleli na následky, nebo jednoduše, že se nejsme racionálně schopni, zabývat se těmito nebezpečími, protože nám tomu brání náš vlastní strach, já nevím, ale nevěští to nic dobrého.
Nová pandořina schránka geneticky,nanotechnologie a robotiky jsou téměř otevřena, a to jsme si všichni určitě už dávno nevšimli, že? Nápady nemohou být navráceny, zpátky do krabičky, ale ne jak uran a plutonium, nemusí být dolovány ani nemusí být zušlechtováni a mohou být jednoduše kopírovány. Jednou když už jsou venku, jsou venku. Churchill jednou poznamenal známý levičácký kompliment, že američtí lidé a jejich lídři „konstantně konají správně, až vyčerpali všechny jiné alternativy.” V tomto případě, jakkoli, musíme být jasnozřivý, než udělat správný krok až naposled, možná i ztratit tuto celou možnost.
Jak Thoreau řekl, „Neřídíme tuto trať, ona řídí nás.”; a to je to s čím musíme bojovat v naší současnosti. Otazka tedy zní, kdo tady bude pánem? Přežijeme naše technologie?
Byli jsme hnáni k tomuto století bez žádného plánu, bez žádné kontroly, nebyli kladeny žádné brzdící mechanismy tohoto vývoje. Zašli jsme už moc daleko na naší cestě, z které by nebylo už jiného kurzu? Nevěřím tomu, ale ještě jsme se o to nepokusili, a poslední šance k nastavení kontroly-bod k hranici sebezničení- rapidně se přibližuje. Máme už první robotové hračky, podobně je to s používáním genetického inženýrství v komerční sféře, a naše poznání nano spektra se rapidně zvětšuje. Jakmile rozoj těchto technologií pokročí skrz určitý počet kroků, nebude bezpodmíněčně nutné co se stalo s projektem Manhattan a Trinity testy byli posledním krokem k průkaznosti posledních technologií ve velkém rozsahu a tvrdě. Průlom do divočiny sebe-replikačních nano robotice, genetického inženýrství by se mohlo z nenadání stát překvapením jako naklonování prvního savce.
A stále věřím, že máme silnou a stabilní základnu pro naději. Naše pokusy s řešením zbraní hromadného ničení v minulém století, byl zářící příklad k upuštění s uvědoměním si: Jednostranné ustoupení USA, bez podmínek, rozvoje biologických zbraní. Toto upuštění zaplní realizaci, která by vzala neskutečnou snahu tvořit hrozné zbraně, které by se mohli množit a mohli tak padnout do ruk darebným národům nebo teroristickým skupinám.

Jasné pojítko k tomuto stanovisku, je že bychom si přivlastnili možné nebezpečí samotným nákupem těchto zbraní, a tak bychom byli více v bezpečí, když je nebudeme kupovat. Stvořili jsme v roce 1972 svůj ústupek od biologických a chemických zbraní na „Biological Weapon Convention – Kongres Biologických Zbraní” a v roce 1993 “Chemical Weapons Convetion-Kongres Chemických Zbraní”.12
Pro neustále velké nebezpečí jaderných zbraní, v kterém žijeme téměř víc jak 50 let, senát USA nedávno odmítl dohodu kompletním seznamu zákazu testů (psáno v roce 2000, pozn. přkl.) bude politicky asi velmi obtížné. Ale máme jedinečnou možnost, s koncem studené války, předejít vícepólovému vojenskému závodu. Stavět na dohodách z biologických a chemických kongresů, úspěšný zákaz jaderných zbraní nás může stavět směrem ke zvyku útlumu nebezpečných technologií.(Vlastně, zbavením se 200 nukleárních zbraní po celém světě, hrubě řečeno totální ničivá síla druhé světové války a výrazně jednoduší úkol – můžeme eliminovat hrozbu vyhynutí. 13
Účinný útlum by byl velmi složitý problém, ale ne neřešitelný. Máme mnoho štěstí, že jsem už učinili hodné práce ve spojení s Kongresem Bilogických Zbraní a dalších smluv. Náš hlavní úkol by byl aplikovat to na technologie, které jsou na komerční bázi, než na vojenské. Podstatná potřeba průhlednosti, jako složité ověřování si přímých rozměrů k obtížím rozeznat hranici legitimní aktivitu u těchto technologií.
________________________________________

12 Meselson, Matthew. "The Problem of Biological Weapons – Problémy Biologických Zbraní" Přednáška ze připraveného setkání „American Academy of Arts and Sciences-Americká akademie umění a věd“ 13. leden 1999. (minerva.amacad.org/archive/bulletin4.htm)
13 Doty, Paul. "The Forgotten Menace: Nuclear Weapons Stockpiles Still Represent the Biggest Threat to Civilization.Zapomenutá hrozba: Zásoby nukleárních zbraní stále reprezentují největší hrozbu civilizaci" časopis Nature, 402, 9. porosinec, 1999: 583.