Stručná Historie Djingu - Mehdi Zejnulahu

Historie djingu se samozřejmě váže k vědě a následných technických výdobytků našeho lidského snažení. Diskžokej jako termín, se zakláda z anglického názvu a v češtině by se mohlo říct “ jezdec na deskách“. Toto označení se pak zkátilo jen na DJ.
Takže pokuď někdo chtěl být dj, musel mít nějaké desky a to byli jako první gramofonové. Vše se vrací vůbec do poloviny 19. století , kdy průmyslová revoluce byla plně v rukou evropských velmocí jako anglie a francie. A objevovali se první vynálezy elektrických zařízení. Záznam zvuku byl poprvé vynalezen knihařem a tiskařem Leonem Scottem z Francie. Jeho vynález se jmenoval Phonoautograph, o pár let později se objevil vynález od pařížského vynálezce Charlese Crose s názvem Phonograph. Tento pantent měl připsán Edison, ale nikdy ho nepoužil v praxi. A Tomáš Alva Edison také vynalezl Phonografický váleček, předchůdce gramofonové desky, mezi tímto přechodem panoval dlouholetý spot mezi Edisonem a Emile Berlinerem. A Berliner vyhrál, protože diskový tvar byl lépe přenositelný. A tak v roce 1880 se stal dominantnějším médiem na trhu.
K prvnímu veřejnému hraní z gramofonové desky přes rádiové vlny bylo v Kanadě roku 1906 Reginaldem Fessendenem. První rádiová dj byl Ray Newby z Americké Kalifornie, který jako student měl pomoc od rádio pionýra Charles David 'Doc' Herrolda, který vytvořil jako první rádiovou stanici. V roce 1935 Walter Winchell poprvé použil termín Disc Jocey. Prvním společenským diskžokejem se stal v Británii v roce 1943 Jimmy Savile, který pouštěl jazzovou hudbu. První mobilní djs byli za druhé světové války, kdy amerčtí vojenští úředníci jezdili po polních nemocnicích a hráli z mechanického gramofonu na kliku, vojákům kteří se zotavovali ze svých ranění z války.
V roce 1947 Jimmy Savile prohlásil, že byl prvním djem, který použil dva gramofony k pouštění desek bez přestávek. Také v roce 1947 v Paříži se otevřeli první noční kluby s názvy Whiskey a Go-Go, které se zapsali jako první „Discoteque“. S významem slova noční podnik, kde se pouští hudba reprodukovaná, než jako s živou kapelou. Během 50. let se diskotéky rozšířili po celé evropě a USA. Také se dj objevoval na takzvaných „sock hops“, kde dj měl roli živého jukeboxu. Hrálo se převážně ze 45 otáčkových, 7 palcových desek dj mluvil mezi pauzou při výměně desek, také se najímal bubeník, aby udržel taneční parket v pohybu. Bob Casey velmí známí „sock hops“ dj dovezl do USA první gramofonový duální systém.
V 50. letech se tako poprvé střetl problém, hudebníků, médií a nahrávacích studií. Po čase nefunkční dohoda nahrávacích studií s diskžojemy, kteří hráli desky jejich vydavatelství a měli dostávat od těchto vydavatelství na zpět peníze, za desky, které veřejnosti. pouštěli. Z velké části to ztroskotalo na tom, že nahrávací studia měli dozor nad tím co rádia měla hrát, a tak měla kontrolu nad funkcí rádií. V té době, kdy se opakovaně hráli některé sklady, více krát denně vznily první TOP 40 hitparády.
Na konci 50. let se objevila nová forma věřejné zábavy. Jamajka dala vzniku takzvanéým Sound Systémům. Ty se rozvinuli na předměstí Jamajského Kingstnu. Promotéři se nazývali DJs a pořádali veliké večírky v ulicích a dj tam měl nejdůležitější roli. takzvaní „selektoři“ pouštěli hudbu na obrovských sestavách reproduktorového ozvučení. A přes takto hlasitě nazvučené nahrávky doplňovali tyto skladby takzvaným „toastingem“. Toto se stalo pro pořadatele velmi výdělečné, protože se tam dařílo prodeji, jídla a alkoholu a tak rozšířilo se to o pomyslné souboje mezi sound systémy, kdo má nejlepší zvuk, kde se bude hrát novější desky a obecně kde bude více lidí.
V polovině 60. let vzrostl obrovský rozsah vybavení pro diskžokeje, jeden z velkých dramatických změn do djingu byl první mixpult používaný na veřejné hraní z gramofonů. Byl to Bozakův CMA-10-2DL (Rudy Bozak byl synem emigrantů rodičů z Československa) .
Následně potom bylo možné propojovat zvuk jedné nahrávky do druhé a nechat je spolu hrát současně. Průlomem bylo prolnutí dvou jinak rychlích skladeb pomocí regulace rychlosti.
Jako první dj, který smíchal takto rozdílné desky byl DJ Francis Grasso z New Yorku, a zapsal se na historii vývoje djingu jak ho známe dnes. Taky jako první vynalezl, takzvaný „slip-cueing“, tj. držení desky, kdy ji přidržujete, ale kotouč gramofonu se pod deskou stále protáčí a můžete ji poustit kdy se vám zachce. Pro tuto techniku byl taky nutný tak zvaný „slip mat“ což byl jeden z triků, proč „slip-cuing“ mohl na gramofonu, kde býval tradičně těžky gumový talíř. Jako první používal sluchátka.
Od roku 1968 se popularizovali jamajské sound systémy po celé Evropě a také v New Yorku. V roce 1973 jamajský dj Kool Herc, široce znám jako „kmotr hip hopové kultury“ Pořádal takzvané Block parties, to byli hrané setkání lidí v Bronxu na malých místních hřištích mezi paneláky. Kool Herc byl první kdo dokázal prodloužit určitou část na desce a tak ji do nekonečna opakovat, a tak dal vzniknout dalšímu elementu a to byl breakdance a následně rap. V této instrumentální sekci se předváděli nejlepší tanečníci z block party a dali tak vzniknout takzvaným „bitvám“.
V roce 1974 japonská firma Technics představila na trh první gramofon z řady SL-1200 ten se poté v roce 1979 propracoval do verze SL-1200MK2, která až do nedávné současnosti panovala na trhu s vybavením pro djs. V roce 1974 vydali němečtí Kraftwerk sigle Autobahn, která má celých 22 minut a byla jí vyplněna celá jedna strana gramofonového alba. Tato skladba velmi ovlivnila Afriku Bambaatu, ale také housového propagátora Frankie Knucklese. Během 70. let se kolem Afriky Bambaaty zrodili 4 elementy hip hopu, djing, breakdance, graffiti a rap. Během 70. let se velmi na trhu dařilo novým stylům jako disco, které použilo prvky ze soulu a funku a tak dala nový kabát taneční popové kultuře a tak dala znovu nadýchnout diskotékovému trhu v Evrope a v USA v podobě hitparád. Pomalu začli převažovat djové nad živými kapelami, protože dj mohl tak posluchačům pustit více z hudebního průmyslu.
V roce 1976 Grand Wizard Theodore vynalezl „nešťastnou“ nádhou scratch. (povídka o jeho mamince, jak chtěla aby to ztlumil.)
Walter Gibbons poprvé zremixoval „Ten Percent" od Double Exposure a byla to jedna z prvních komerční ch 12 palcových desek na trhu.
První hip hopová deska byla od Sugar Hill gang – Rapper’s Delight, kde byl poprvé použit sample a to ze skladby od Chic - Good Times.
V roce 1977 dj Tom L. Lewis poprvé vydal set vybraných desek tzv. Disco Bible, které obsahovali list s jejich BPM(údery za minutu) a pomáhala tak novým djům jednodušeji vybírat písničky, aby se trefili do tempa a tanečníci by nemuseli změnit tempo na parketě. Toho se chytla časpis Billboard a začal tak uvádět BPM v hitparádovém listu.
V roce 1980 začlo vysílání MTV a začal se tak rozvíjet termín „VideoJockey - VJ“. V roce 1982 Afrika Bambaata vydal Planet Rock, což byla první hip hopová skladby s použitím syntetizátorů. Melodie byla použita z Trans-Europe Express od Kraftwerk.
V roce 1982 se poprvé na veřejný trh kompatkní disk CD a to byla zlomová doba průlomu digitálního zvuku.
Na začátku 80. let v New Yorku, se v známém klubu Paradise Garage začalo dařit dj Larry Levan, byl známí svými kombinacemi písní v jeho setu. V této stejné době vlivem disco vlny, dal vzniku Housové scény v Chicagu. Jméno tohoto stylu dal klub Warehouse, kde byl residentem Frankie Knuckles, který hrál staré disco klasiky a evropský synthpop.
Další rozvoj technologií, přinesl na scénu elektronického bubeníka a tak se djové začali stávat i producenty hudebních skladeb, jako například Jesse Saunders, který vydal jako první housový počin „On and On“ a tak začala naplno nová vlna dalších možností stylů, jako New York Garage. Během 80. tých let se také začlo hrát Techno a to vzniklo kde jinde než v automobilovém Detroitu. Lišilo se od disca především tím, že mělo kompletní syntetický zvuk.
V roce 1985 byl poprvé vydán první časopis od djs pro posluchače TRAX Dance Music. První pokus o přesah ve stylech. Run DMC a Aerosmith nahráli „Walk this way“, a dosáhl TOP 10 v Billboard TOP 100. Tento projekt také ukázal dje jako člena hudební kapely.
Další zlom čistě djského časopisu DJ Times, které se věnovali čistě dj kultuře.
Během 80. let díky svatbám a obchodních setkání se stal dj velmi žádaným artiklem, náhrada za kapelu už bylo normou. Byvalí kepel mistři jako Jerry Perell a jiní, začali zakládat první agentury na zprostředkování diskžokejů, jako například NY Rhythm DJ Entertainers. Vybrali ty nejlepší diskžokeje, ty kteří měli největší úspěchy u publika, tzv. lidé jim leželi u nohou, plně s nahradili v hudebním prostřední živé kapely a se zkušenostmi kapel mistrů, tak obrátili zábavnou scénu na ruby.
Na přelomu 90. let se začlo dařit velmi Rave scéně a Acid House, z této doby známe scénu u nás. Tyto hudební styly totálně změnili image dje, a vytvořili z nich super star, kteří míří do obrovských hal, plný posluchačů a dal tak vytvořit novou dimenzi zábavy.
V polovině 90. let se z německého vlivu na britskou – americkou scénu acid house a rave prosadil Trance. Trance se velmi držel v podzemní scéne v Německu, ale posléze se prosadil v Evropě a UK a tak ovlivnil taneční scénu, dominoval jako hudební styl na konci 90. let a to díky posunu z opakující se, v hypnoticky laděného konceptu, do více komerčních struktur písní.
V průběhu 90. let se setkáváme s vývojem digitálních nahrávek. Djové postupně zahrnují svoje dj sety do nových kabátů, jak s kombinací nových pouštěcích zařízení v podobě cd přehrávačů, ale i nové koncepty ovládacích konzol, které jsou připojeny k počítači. A dj může propojit živé hraní z elektronických nástrojů a tvoření své hudby s pozicí jako dj, kdy může zahrát i skldbu někoho jiného a tak mít pestrou škálu hudby pro posluchače.