Dějiny bankovnictví 2. část

Náboženské omezení nároku na úrok

Většina ranných náboženských systémů na starověkém blízkém východě, a světské zákony z nich vyplývajích, původně nezakazovaly lichvu. Tyto společnosti považovali neživou hmotu jako za živou, podobně jako rostliny, zvířata a lidi, schopny se sami reprodukovat. Proto při půjčce „potravinových peněz“, či jakýchkoli peněžních žetonů, bylo oprávněné účtovat úrok. Potravinové peníze ve formách oliv, datlí, semen nebo zvířat se používali před 7000 tisíci lety a ne li ještě dříve. Mezopotámci, hittitové, féničané a egypťané legálně používali úrok, většinou stanoven státem. Thóra a další starší části Tanakhu kritizovali úrok, ale výklad zákazu se v písmech různil. Jeden společný jev byl, že bylo zakázané účtovat úrok hebrejcům, ale bylo povolené účtovat úrok ne-hebrejcům(gentiles). Nicméně Thora udává mnoho příkladů, kdy se toto ustanovení obcházelo.


Během pozdního starověku a středověku

Během 3. století našeho letopočtu, banky v Persii a jiných místech Sassanidského impéria byly vydávány dokumentární akreditivy, známé jako Sakks.(tzv. dnešní šek)
Muslimští obchodníci byli známy používáním šekového(sakk) systému od doby Harun al-Rashida (9.stol.n.l.) v Abbásově kalifátu. V 9. století muslimský podnikatel mohl uplatňovat šek v Číně, za zdroj investovaný v Bagdádu. Tato tradice se ještě více upevnila ve 13. a 14. století, během Mongolského císařství. Ve skutečnosti fragmenty nalezené v židovské části Káhiry ve 12. století prokázaly, že podobné šeky jsou podobné těm, které používáme dnes, jen byly menší pro menší náklady na papír. Obsahovali částku kterou kryly a sdělení „Nechť tak a tak je vyplaceno držiteli takové a takové množství“ Na šeku bylo uvedeno také datum a jméno.

Hebrejci byli vyloučeni z většiny profesí místními vládci, církví a cechy a tak byli vytlačeni do méně významných povolání ve společnosti, jako danění a výběr nájmů a půjčování peněz, mezitím úrok na finanční služeby byl na vzestupu díky růstu poptávky evropského obchodu.

Středověké obchodní trhy, takové jako v Hamburgu, přispívali k růstu bankovnictví nezvyklím způsobem: penězoměnci vydávali dokumenty, které byli splatné na cizích trzích, výměnou za tvrdou měnu. Tyto dokumenty mohly být vyplaceny buď na jiném zahraničním trhu, nebo na budoucím trhu, na místě vydání. Pokuď se vypláceli v následném období, byly poníženy o sazební úrok. Vlastně tyto dokumenty se vyvynuli do dnešních cenných papírů, které byly propláceny v jakékoli pobočce banky, která tento dokumet vydala. Tyto cenné papíry zjednodušili přepravu velkých obnosů, bez komplikací tahání velkých beden zlata a najímání ozbrojených stráží proti zlodějům.