Pro většinu tohoto století, Kuba zásobovala zahraničí svým cukrovarským průmyslem. Do roku 1960, USA obdrželi více než 33 procent svých spotřeb cukru z Kuby. Od roku 1960 do roku 1991, Sovětský Svaz vedl barter s Kubou za nízkou cenu ropy, za vysokou cenu cukru. Tak do roku 1992, kubánská ekonomika cukru se těšila jistým vysokým cenám – s malou snahou k rozvoji efektivity investic. Po revolučním roce 1959, kubánské vedení nařklo cukrovou produkci jako příčinu zaostalosti země. Když vláda opustila péči o cukrovou třtinu pro ostatní zemědělské komodity, cukrová výroba značně upadla. Produkce cukru spadla z průměrných 5,6 miliónu tun za rok v padesátých letech, na 5,2 milionů tun v šedesátých letech. V letech 1969-70 vláda pozměnila pohled a prohlásila cukr za páteř kubánské politiky. Hondoty produkce cukru se zvýšily v 70. letech na 6,4 miliónů tun ročně a v 80. letech to bylo až 7,7 tun cukru ročně. Po ztrátě podpory ze strany Sovětského Svazu, produkce cukru zkolabovala z 8,1 tun cukru ročně v roce 1989 na 4 milióny run ročně v roce 1993-1996 (Cuba news květen 1998) v roce 1998 tento report také uvedl nejhorší produkci cukru v historii a to 3 milióny tun cukru za rok. Kubánský problém s trhem cukru není v jeho exportu, ale s jeho produkcí. Většina kubánského cukru se vyrábí jako surový cukr, pro země, který ho pak dále zpracovává. Kuba z historického hlediska byla vždy s nízkým výnosem vysoko-nákladového cukru a měla problémy s jeho neefektivním hospodařením. Náklady na produkci byly průměrně 90 procent nad světovými cenamy trhu v roce 1986-90a nad 50-70 procent v letech 1996-97. Půmysl charakterizovali malé neučinné mlýny. Devadesát procent cukrových mlýnů byly vystavěnz před rokem 1925. Cukrovarnický průmysl byl zvláště postižen nedostatkem deviz na nákup potřebných výrobních postupů (hnojiva, olej, díků a zařízení) . Energetická krize také nabourala transportaci, která způsobila další snížení rafinování cukru. V reakci na pokles produkce, Kuba vytvořila UBPC ('Unidad Básica de Producción Cooperativa') a otevřela sektor pro zahraniční investice do pomoci s modernizací a expanzi hroutících kapacit (jistiny, úroky a část ze zisku je placena v podobě cukru). Díky pobídce zahraničních investic, kubánská produkce cukru a exportu mohla vzrůst. Nicméně, současná situace na trhu a nejistá situace na Kubě, vidí pravděpodobnost dlouho trvajících investic do cukrovarnictví, jako velmi vzdálené.
Citrusy
Kuba je třetí největší vývozce grapfuitů na světě, za spojenými státy a Israelem. Kubánské citrusy se exportují do obou trhů, jak do přímého, tak do spracovatelského. Padesát procent z produkce citrusů jsou grapfruity. Pomeranče (60%) a grepy (36%) jsou převážnou části celé citrusové produkce Kuby. Sklizeň grepů začíná na Kubě v polovině srpna. Pokuď by se embargo uvolnilo, takto brzská sklizeň by mohla ovlivnit americké trhy v srpnu a září, kdy dodávky citrusů jsou velmi nízké. Kubánské pomeranče jsou Valencia (stejně jak na Floridě) a , protože obsahují semínka a díky vzhledu, by nekonkurovali na přímých trzích a to ani v Californii, a ani na Floridě, která jsou také odrůdy Valencia. Většina z nich je vyvázena do západní Evropy. Kuba také produkuje Perské limety, které poptává USA, protože v USA je produkce těchto citrusů malá. Mexico je současný hlavní dodavatel, ale kubánské Perské limety by mohli být soutaži vhodné na americkém trhu, pokuď by obchod s USA fungoval. Kromě toho , zpracovatelský průmysl jako vedlejší produkty – lisované oleje, citrusové džusy a pektin – by mohli vstoupit na americký trh a tak začít soutěžit. Naopak Florida, má potenciál být hlavním dodavatelem technologiía investic do kubánské produkce citrusů.
Žádné komentáře:
Okomentovat